Vítr něžně hladí po tváři a zlaté nebe pod nohama voní. Jana ho nabírá plné hrsti, dlaně celé žluté a hnědé. Teta rukavice zavrhla, ruce stvořil pánbůh k práci, ať slouží svému účelu.
Sem tam se tmavá šmouha objeví i na loktech, dnes ji dlouhé rukávy nehalí až k zápěstím, dnes je má krátké a kůže zvyklá šerých pokojů lačně pije sluneční žár. Pod vidinou sladkého medu pookřál i dozorce a vypustil pilnou včelku ven. Ta zvesela poskakuje, bílé zuby probleskují v úsměvu.
Květen v Janě zpívá a poprvé po mnoha dlouhých, chmurných letech má i ona pocit, že rozkvétá.
Inspirováno mým potetovaným loktem, rukavice sice mám, ale všechno nezachrání. Taky děláte pampeliškový med? :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nádherná scéna.
Aries
Nádherná scéna.
Ne, nedělám, nebýt poznámky, asi bych marně dumala, co to vlastně dělaly
Děkuju, těší velmi :)
Akumakirei
Děkuju, těší velmi :)
Hádala jsem, že se nemusí každý chytat, proto radši konkrétní zmínka.
Moc pěkné,
Faob
jarní, lačnící, rozběhané.
..
Akumakirei
Rozběhané vystihuje přesně, však se konal nadšený odběh od sběru a zase zpátky xD Děkuju :)