Sedm

Fandom: Equilibrium
Vrzly dveře, ozvaly se kroky.
Průvan rozevlál potrhané závěsy a přes nos ho praštil zápach čerstvé krve. Oblízl si mlsně rty a šelmí oči se mu rozzářily do tmy. Zavětřil. Pak vstoupil.
Našlapoval opatrně mezi skleněnými střepy.
Na tu první málem spadnul. Ležela tváří k zemi v kaluži krve, která jí slepila i vlasy na zátylku. Tu vázu o ni někdo rozbil. A pak z ní vysál život.
Druhá a třetí vypadaly jako vyrušené milenky. Jedna objímala druhou, kůži rozdrásanou, nehty rudé od laku, který běžně nekoupíte.
Čtvrtá ho pozorovala prázdnýma očima.
Pátá ho prosila. Ležela mu u nohou, ruce dlaněmi vzhůru, jako by žadonila o almužnu. Život ale z kapsy vytáhnout nemohl.
Šestá… šestá měla do vlasů vpletené drobné bílé kvítí. Přes obličej měla závoj z pavučin, jako by tu na něj čekala už roky.
Sevřel v prstech dřevěný kolík a pro jistotu se pomodlil.
Sedmou krásku nikde neviděl.
Ale ona viděla jeho. Skrytá před jeho bystrými vlkodlačími smysly, pozorovala každý jeho pohyb.
Bylo tu příliš krve, aby ji vycítil. Příliš smrti, aby ho zajímala jedna nemrtvá.
Možná viděl ve tmě stejně dobře jako ve dne. Možná že prohledal každý kout, aby ji našel.
Ale na strop se nepodíval…