Rodině dochází nápady a dech

„A jméno té hvězdy je Pelyněk,“ praví Thea, „Zjevení Janovo.“
„Sví, sví,“ přijde se svou troškou do mlýna Viktorka.
„Hvězdičky svítí,“ vysvětluje Apolo, „stejně jako měsíček a sluníčko.“
„Tak jsme došli,“ procedí mezi zuby Filcin.
„Ahoj, babi,“ zná tátovy fóry Sikar.
„Připusťme,“ chytá se stébla Linkva, „že je to hořké téma. Ale nezapomeňme na vyjmenovaná slova! Viktorka si může hrát s plyšovým pelyňkem!“
„To už je mimo básnickou licenci,“ rozčileně rozjímá patriarcha, „takovou pitomost bych ani nedovolil koupit!“
„Nebo rozviňme Apokalypsu, taťko,“ uklidňuje Sikar, „to je koncentrované vraždění…“
„Trestání,“ opravuje Thea.
„Dá si někdo pelyňkový čaj?“ volá z kuchyně Taura.