Já

Strach ovládl moje tělo.
Vidím ho. Vždy, když pohlédnu do zrcadla.
Sedí v mých očích. Kouká. Čeká. Trpělivě.

Již téměř 30 let. Nechť udělám cokoliv.
Zvíře, které nechce odejít.

Spoutal jsem ho. Dávno. Mnoha těžkými řetězy.
Však život chtěl, abych ho postupně přijímal.
Zůstal řetěz poslední, ten nejtěžší.
S ním i největší strach.

Občas v snech shledám ho.
Volného a bez strachu. Bez řetězu.
Tak moc mě to baví. Byl bych tak zvědav...

Zvíře nenabízí. Nepokouší. Ani nemukne.
Pouze hledí z mých očí. Trpělivě čeká.
Jako by už dávno vědělo...

Možná nadešel čas se plně přijmout.
Zkusím to.
Řetěz padá...