Na procházce v lesíčku

Les byl krásný, přívětivý, lákal milence k procházce, říčka lákala k napití, mýtina k lehnutí.
Nemohli jinak, než se k sobě přitulit. Ach, ta mladá láska!

„Hej!“ dívka vykřikla.

„Co je?“

„Ten smrk na mě mrkl!“

Rozesmál se: „Ale, miláčku, to byl jen stín.“

„Houbelec! Někdo nás šmíruje, bylo to jasný oko," začala se oblékat.

„Tak se pojď podívat, uvidíš, že to byla jen tvoje fantazie.“

Vstali a šli se podívat na údajného šmíráka.

„Nikdo tu není, jen stromy,“ přiznala.

Opět neodolala dotekům a nechala se povalit do mechu.

*

„Hmmmmmmmm… Co myslíš, že asi dělají?“
„Hmmmmmmmm… Enťata. Asi dělají enťata.“