Den zahradnice

Klečela v záhonu a vztekle plela. Kořínky s sebou pokaždé vzaly hrst hlíny, takže zahrada za chvíli vypadala jako po bombardování.
"Co to tu provádíš?"
Opatrně se narovnala, až jí zapraštělo v zádech. "Ty zatracené kytky," zvedla si jednu před obličej: "vyrostly přes noc a udusily mi všechny azalky."
Sedla si vedle ní a opatrně si od ní rostlinku vzala. Měla drobné kvítky s chocholkou vláken uprostřed.
"Vlastně jsou docela pěkné."
Vstala, oprášila si kolena a pomohla své přítelkyni na nohy.
"Už toho nech. Za chvíli se stmívá a já chci ještě stihnout odjet za město, než začnou padat hvězdy."