I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,
co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály;
neb můj též krásný věk, dětinství mého věk
daleko odnesl divoký času vztek.
(KHM)
Poutníkovi vířily hlavou myšlenky, načež se pomalu se slily v jedinou, stále však nepolapitelnou. Podruhé po devíti letech se odvážil vrátit se. Poprvé však ve dne. Spatřil krajinu – pole, les, hrad i jezero – téměř nezměněnou. Poprvé přišel jindy než v zimě. Dýchal vzduch stále naplněn vůní borovic a vřesu. Připadalo mu, jako by se ještě vůbec nic nestalo, jako by měl každou chvíli potkat vylekaného Viléma. Kráčel dál. Valdemar jako by na něj čekal. Nemluvili spolu dlouho, nebylo třeba. K večeru Valdemar odešel; naposledy se ohlédl. Příroda se tišila. Když zafoukal vítr, jen holá lebka zarachotila zuby. Slzy slyšet nebylo.
Poznámka: Stále v kontextu mé ff na Máj, kterou ještě nikdo nečetl. :) Edit: Už je k dispozici.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zrovna dneska jsem si říkala,
Rya
Zrovna dneska jsem si říkala, že by nebylo špatné takhle v dubnu nějak ten Máj využít... no, už to asi neudělám...ale tohle je pěkné :-)
Klidně využij, já si ho
Dangerous
Klidně využij, já si ho nenárokuji. :) Třeba KHM přijde strašit i někoho jiného. ;D
Jé, Dangie znovu píše Máj!
ioannina
Jé, Dangie znovu píše Máj! Bezva!
Já tu svou povídku musím
Dangerous
Já tu svou povídku musím dopsat, sakriš... :)
Zas takovej slaďák to není,
Kleio
Zas takovej slaďák to není, když jsi mi to líčila, myslela jsem, že budu zvracet duhu. Tohle je romantické. A moc pěkné. <3
Tak to jsem ráda. :)
Dangerous
Tak to jsem ráda. :)
Je to krásné a hrozně
Lejdynka
Je to krásné a hrozně zvláštní.
A ten konec je *blow*
A hrozně se mi líbí slovní spojení 'vylekaný Vilém,' že tys tam tu aliteraci udělala schválně?? ;)
Děkuju! *_*
Dangerous
Děkuju! *_*
Původně ne, původně vznikla omylem. :)
Hezké.
Profesor
Hezké.
Děkuju.
Dangerous
Děkuju.