Kvestór!

„Kvestóóór!“ Rozzuřený výkřik se nese chodbami Neviditelné univerzity. Kvestor doběhne až ke dveřím arcikancéřovi kanceláře. Běsnění, to není dobré. Další zařvání ho ale zarazí. Vpadne do kanceláře. „Arcikancléři?“ Arcikancléř Výsměšek sedí ve svém křesle. Klobouk má vražený do čela a z uší mu trčí špunty. Nadzvedne klobouk a rozzuřeně se na kvestora podívá. „Jediné slovo kvestore. Proč?“ Kvestor se zavrtí. „Když jsme jeli do Lancre a vy jste se setkal s paní Zlopočasnou, tak jsme tam potkali jednu milou stařenku. No a když jste sem pozval Esmé…“
Ze zahrady zazní falešný zpěv. „…to jsou přeludý, býýývají na konci, zdóbenééé žaludý…“