Sčítání lidu

Azirafal pověsil na dveře cedulku Přijďte zítra. 

Spokojeně se podíval na stůl. Popsané pergameny bez jediného škrtnutí nebo kaňky, čisté vedle nich, nádobka s inkoustem, vosková tabulka na poznámky, rydlo. Vše přichystané na zítra.

Vhůš.

“Už tu byli?”

“Krásný večer, Michaeli.” Azirafal doufal, že to nevyznělo moc dotčeně. Vytáhl z hromádky jeden list.

“Tady, vidíš?” ukázal: “Yosef, Maryam, žena jeho…”

Michael mu vyškubl list z prstů. “Zbytku se můžeš zbavit.”

“Ale sčítání…” 

“Pár lidí tam, pár tady,” mávnul Michael netrpělivě rukou: “hlavně, že náš páreček je v Betlémě.”

Vhůš.

Azirafal si povzdech a začal rozlétané papíry zase rovnat na hromádku.