Vybrat si z vlastních výtvorů ten nejlepší, je zatraceně težká věc, protože všechny mi jsou svým způsobem blízké. Ostatně Skřivánek je kus mýho života, jeho posádka i on sám rostl a měnil se stejně jako jsem se za tu dobu, co se mi plaví v myšlenkách, změnila já. Přesto jsme si nakonec vybrala jeden z těch nesoutěžních. Hlavně proto, že ti dva vojáci o kterých vypráví nějsou jen smyšlenkou. A nebýt jich, štěstí a taky jistých rozhodnutí, tak bych tu nebyla já. Tímto tohle drabble posílám tam nahoru svému prapradědečkovi, jehož deník z války máme pořád doma, a jeho dědečkovi, který se domů do Švédska už sice nevrátil, ale zato tady v Čechách neumřel a oženil se tu. :)
19. století
Unavený voják se posadil na patník u cesty. Domov nechal za mořem daleko na severu. Zůstal sám v cizí zemi. Vysoko na nebi cvrlikal skřivan a na obzoru se kupily bouřkové mraky. Vzduch voněl blížícím se deštěm. Pomalu se zvadl. Zamířil k blízkému stavení.
Domů už se nikdy nevrátí...
1914
Utábořili se v opuštěném hospodářství. Na ohni si opékali hubenou slepici. Jeden z nich z kapsy vytáhl notýsek v černých deskách. Na koleni, přesto krasopisem do něj zaznamenal další den ve službách císaře pána.
Jeho zápisky budou dlouhá desetiletí ztracené mezi harampádím na půdě statku, kam se přižení...
drabble na téma: Píši Vám...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc se mi líbí drabblata,
Rebelka
Moc se mi líbí drabblata, která mají v pozadí i nějaký osobní příběh. A tohle je hrozně krásné :).
Děkuju :)
Terda
Děkuju :)
Hezké drabble. Je dobře, když
Aplír
Hezké drabble. Je dobře, když zápisky či paměti nezmizí se smrtí těch, kdo je psali. A jsem ráda, že se ještě najdou lidé, co si jich váží, zvlášť, když je zaznamenávali jejich předci.
Já jsem hrozně ráda, že mám
Terda
Já jsem hrozně ráda, že mám možnost tuhle rodinnou historii znát :) Jsou lidi, co ssotva vědí, že měli prarodiče... Děkuji