Devátá

ze švů na víčkách mě pořád mrazí
dějově jsme se sice moc neposunuli, ale má to dobrou atmosféru a závěr je super!

To je pěkný navzdory děsivý situaci

Jak jsi ty dva kdesi v komentářích označila jako dva truhlíky v tunelu, tak to je hrozně vystihující popis. Ta situace je vážná až děsivá, ale oni dva jsou takoví milí a přes všechno co se děje na mně působí až nevinně a strašně ráda bych je oba pohladila po hlavě ;o)
A jsem ráda, že ty švy na víčkách půjdou odstranit, to mě vůbec nenapadlo, že by mělo jít!

No to je pěkné, že Cal nepotřebuje žádné odpovědi, ale já jsem napjatá a doufám, že brzy nějaké dostanu! ;-)

Moc dobře se to čte, a to i když je mi z prostředí metra i ze sešitých víček trochu úzko a klaustrofobicky :) jsem moc zvědavá, kam se to vyvine dál. A oba hrdinové jsou moc sympatičtí, líbí se ki, jak Carter nevydržel mlčení. :))

Doufám, že z těch švů nemá poškrábané oční bulvy. Brrrr

Ty poslední věty mě rozplakaly. Velmi silné.

Mlčení znervózňuje, chápu.