Zlámaljelitovi

Obloha se povážlivě mračí. Právě když se Zdirad s Tabitou procházejí přírodou.

"Budou padat dráteníci," odhaduje Zdirad.

"Myslíš, že nějaký dráteník má jako hobby parašutismus?"

"Možné to je."

Krátce po dialogu se spouští bouřka se slejvákem. Zdirad i Tabita jsou promočení až na kůži. 

"Takhle nemůžeš mezi lidi," praví Zdirad Tabitě, které zpod tenkých šatů přilepených na tělo svítí spodní prádlo. Shazuje košili a obléká ji Tabitě.

"Ó, jsi gentleman!"

"To ne, ten by nikdy před dámou a navíc na veřejnosti nechodil do půl těla svlečený," zasměje se Zdirad.

Před Tydlitátovic domem vrátí Tabita Zdiradovi košili a vášnivě jej políbí.

"Tak mě, Tabito, napadlo, jaké by to bylo, kdybych si našel ženu, která by nepracovala a starala se jen o rodinný krb, jak se říká," ventiluje svou myšlenku Zdirad.

"Myslíš, že by to byla výhra? S takovým požadavkem bys nejspíš získal nějakou línou lemru, se kterou bys měl ten příslovečný krb studený."

"Zřejmě máš pravdu, Tabito. Ale řekni, až třeba budeme mít dítě, že nebudeš spěchat z mateřské zpět do práce příliš brzy?"

"To by se teprve vidělo. Vždyť mateřská, přesněji řečeno mateřský úvazek, to je práce setsakramentská. To si vy chlapi vůbec nedovedete představit. Mimochodem, zvládal bys být živitelem?"

"Co děláš, Zdirade?" kontroluje Pankrác syna.

"Čtu, jak vidíš."

"Doufám, že něco hodnotného, co uplatníš v češtině. A ne nějaký škvár."

"Klasika, jak vidíš. Jsem zažraný čtenář."

"Jsi spíše rozežraný čtenář," ohodnocuje Pankrác Zdirada ukusujícího při čtení bagetu s paštikou. "To si to jídlo musíš tahat sem do pokoje ke čtení?"

"Musím, abych neztrácel čas. Chci-li být spisovatelem, musím toho nejprve sám hodně přečíst."

"Tebe to ještě nepřešlo? Když se budeš chtít živit jako spisovatel, tak můžeš dopadnout tak, že budeš mít hlad jak spisovatel."

"To se může stát. Ovšem je to ušlechtilé povolání, sám jsi mi to kdysi říkal."

"Zdirade, získala jsem pro tebe pozvánku na vernisáž výstavy zbraní. Já ovšem nemůžu, půjdeš s tátou," praví Jenovéfa.

Pankrác a Zdirad vyrážejí. Zdirad je v černém obleku s bílou košilí a motýlkem a v lakýrkách, Pankrác má k saku pruhovanou košili, kravatu, džíny a sportovní boty. Zdirad naštěstí nereptá, že je táta málo nóbl.

Na místě se schází různorodá společnost. Ani Pankrác, ani Zdirad svým oděním nijak nevyčnívají. Akce začíná, moderátorka vítá hlavní hosty. Spatřiv generála v maskáčové uniformě, zatímco jeho podřízení důstojníci byli v uniformách slavnostních, vyhodnocuje Pankrác svůj dress code jako přiměřený. I když, co je dovoleno bohovi...

"Zdirade, tady na té cestě jsem jako školák s kamarády v zimě sáňkoval a boboval. Rozjížděli jsme se tam nahoře, kde dnes vyrůstá ta univerzitní novostavba a dojížděli jsme téměř až u řeky."

"To tedy bylo hodně divoké," komentuje Jenovéfa.

"To ano. Jednou jsme se takhle řítili dolů ,troje sáňky zapojené za sebou, div neporazíme chlápka, tehdy bychom řekli dědka, jdoucího po cestě. Volal na mě: hošku, hošku, brzdi trošku. Já mu logicky odpověděl, že nejsem Hošek, ale Zlámaljelito. Na to on jen zařval, že jelito tedy jsem a všechny hnáty že si zlámu. Naštěstí se však jeho slova nenaplnila."

Jenovéfa se vynořila z vody, otřepala a zahalila do osušky. Vydala se zpátky do chaty. Vzala si tam zahradní židli a vynesla ji před chatu. Shodila ze sebe osušku, tu položila na židli, usedla tam a začala chytat ranní sluneční paprsky.

Zasnila se a ani nepostřehla, že se k ní přišoural probudivší se Pankrác.

"Dobré ráno, co to vidí oči mé?" otázal se své nahé ženy.

"Konzumuji polibky Slunce," odvětila, přitáhla Pankráce k sobě a dala mu pusu. Stáhla mu trenýrky a pravila:

"Konzumuj též!"

"Nikoliv!"

Pankrác zatáhl Jenovéfu do chaty a nahatá dvojice si začala užívat ve svém soukromí.

Zdirad se zadívá na vycházející hvězdičky na nebi a praví Tabitě:

"Nevím, zda je na tom nebi nějaký pánbůh. Musím přiznat, že při posledním sčítání lidu jsem nechal otázku náboženství nezodpovězenou, protože žádná z nabízených možností na mě neseděla."

Tabita zareagovala:

"Mě mnohem více zajímá, jak to bude při příštím sčítání. V kterém domě či bytě se budu sčítat, s kým budu tu domácnost sdílet, jakého budu stavu, myslím rodinného..."

"Do dalšího sčítání je to ještě pět let, to se může stát věcí. Ví bůh, jak to všechno bude."

"Jsi v rozporu se svým předchozím tvrzením, Zdirade!"

"Pravdu máš, Tabito."

"Tatínku, co si to tiskneš?" táže se Jenovéfa Pankráce.

"Pojišťovna mi poslala výroční výpis."

"To je která pojistka?"

"Kapitálová životní."

"Co to je?" zajímá Zdirada.

"To je taková sázka s pojišťovnou. Průběžně si platím pojistné a pojišťovna mi to kapitálově zhodnocuje. Když se dožiji stanoveného dne konce pojištění, pojišťovna mi vyplatí vše nashromážděné. Když umřu dříve, dostanou osoby obmyšlené, tedy maminka a ty, jen zpátky zaplacené pojistné, zisky si nechá pojišťovna."

"To aby ses, tati, onoho dne dožil."

"Poslouchej, Zdirade, ne abys v tom okamžiku konstatoval, že už můžu umřít. To bys mě nakrknul. Chci si též nashromážděného kapitálu užít!"

"A vůbec, Zdirade, až já případně někdy budu plánovat dítě, nechám se spolu s jeho potenciálním tatínkem geneticky otestovat. Dědičných chorob je spousta a já bych nechtěla šílené dítě."
"To zní racionálně," odvětí Zdirad.
V duchu si však myslí své. Počkej, já na to třeba jednou vlítnu, budeš v tom, ani nemrkneš, a budeš se moci jen modlit, aby to dobře dopadlo. Zároveň však ví, že tato úvaha je dosti předčasná. Proto jen podotkne:
"Tak to abych už začal šetřit do prasátka na to testování. Takové testy nejsou laciné a do budoucna to lepší nebude. Snad do oné doby našetřím."

"Zdirade, znáš svou krevní skupinu?" táže se Tabita.
"Ne."
"A Rh faktor?"
"Taky ne."
"Ale to bys měl. Představ si, že bys byl Rh plusový a já minusová. Měli bychom dítě po tobě plusové. Mé tělo by si tvořilo protilátky proti krvi dítěte. Ne u toho prvního, ale u druhého či třetího ano."
"To je pravda. Ale taky je pravda, že už se to dá lékařsky řešit. A vůbec, nezdají se ti tyto otázky velepředčasné? Než my případně dospějeme k plození dětí..."
"Samozřejmě, za dlouho. Ale stejně bys údaje o své krvi mohl znát."
"Neboj, do příslušné doby toto zjistím."