Zlámaljelitovi

"Zdirade, teď si tu vyvrtáme díry."
"Čím, tati? Zdejší vrtačka nám nefunguje a druhou máme doma."
"Nejsou jen elektrické vrtačky. Vidíš toto?"
"Co to je?"
"To je takzvaný kolovrátek. Tímto ručním nástrojem lze díry též vyvrtat. Do měkčího dřeva určitě."
A Pankrác předvede, jak se kolovrátkem vrtá.
"Teď ty, Zdirade."
I Zdirad bere kolovrátek do ruky a díru nakonec úspěšně vyvrtá.
"Vida, jak nám to šlo," pochvaluje si Pankrác zvládnutou práci. "Moje generace měla ještě ve škole dílny, dnes už tvůrci osnov nemyslí na to, že i intelektuál by měl zvládnout základy ručních prací. Tak v tom buď aspoň samoukem."

Zdirad dohrál. Bez jediné chybičky a sklízí zasloužený potlesk.
"Váš syn nejen výborně hraje, ale je to i elegán par excellence," chválí Timea Zdirada Jenovéfě.
"Však vaší dcerce to také sekne. A z našeho Zdirada se stává módní expert. Dokonce i mě se vyptával, jaké si sem vezmu šaty a šperky."
"Slyšíš to, Tobiáši? To bylo nějakého vysvětlování, že sem rozhodně nemůžeš v džínách."
"Nejsem umělec, na rozdíl od Zdirada."
"Ovšem švihák být můžeš," podpoří Timeu Tadeáš.
Ale to se už chystá na pódium Tabita.
"Určitě nás čeká minimálně stejně hluboký umělecký zážitek," prohlásí Pankrác cítě potřebu oplatit Timeiny komplimenty.

"Zdirade, viděl jsi ten záblesk?"
"Viděl, asi se blíží bouřka."
"Nikoliv, nebyl slyšet hrom."
"Pravda, to bych už musel slyšet. Byť mám uši dál než oči. Samozřejmě vím, že toto je jen vtip."
"Tak přemýšlej, Zdirade, jaký tu může být v okolí zdroj záblesku?"
"Nevím."
"Napovím, něco elektrického."
"Dám se poddat."
"Tím směrem je železniční trať a jiskří tam pantografy lokomotiv. Takže podle toho se můžeš orientovat."
"A proč nebyl vlak slyšet?"
"Jsou tam dobré protihlukové stěny."
"A jak se zorientuji, když zrovna žádný vlak nepojede?"
"Tak třeba podle hvězd. To si zkusíme teď."
"I když je pod mrakem, tati?"

"Tabito, už víš, jak se na to slavnostně oblečeš?"
"Ano, přesně. Ale nech se překvapit."
"A nalíčíš se?"
"Prosím tě, to ve svém mládí ještě nepotřebuji!"
"Do vlasů by sis mohla dát květinu. Nebo více květin."
"Zdirade, ty máš nápady..."
"Náhodou, to bys byla velmi šmrncovní slečna. Neboj se rozkvést."
"Já kvetu spíš z těch tvých řečí. Nechtěl by ses stát profesionálním vizážistou?"
"Možná."
"Víš co, Zdirade, starej se hlavně o svoji eleganci. Ať jsi sám hoch jako cukrdle!"
"To si piš, že budu maximálně vyšvihnutý."
A Zdirad se již v duchu těší, jak ohromí Tabitu dědečkovým oblekem a lakýrkami.

Jenovéfa přináší domů soubor květináčů bizarního tvaru. Pankrác pohlédne na jejich obal a povšimne si pojmenování Potato tower.
"Bramborová věž?" otáže se.
"Ano, bramborová věž, tatínku," dí Jenovéfa.
"To budeme doma pěstovat brambory?" reaguje Zdirad.
"Brambory si necháme jen na chatu, ale tady na balkóně v tom budeme pěstovat bylinky," upřesňuje Jenovéfa. "Zítra vyrazíme pro hlínu."
Rodinka vyráží do hypermarketu. Chlapi naloží do nákupního vozíku několik pytlů substrátu, Jenovéfa vybere pár sáčků semínek.
Doma se Jenovéfa vrhá do práce a věž z naplněných a osetých květináčů je brzy sestavena. A všichni se těší, až na povrch vyraší první výhonky bylinek.

"Opět šampus?" komentuje Jenovéfa situaci, kdy Pankrác přináší láhev, kterou dostal v práci od kolektivu k narozeninám.
"Opět," konstatuje Pankrác. "Jak se říká, darovanému sektu na bublinky nehleď."
Nějakou dobu již Jenovéfě nedělají bublinky dobře, pročež Zlámaljelitovi dávají při slavnostních příležitostech přednost tišším drinkům. Leč jejich okolí o tom jaksi nemá ponětí, takže se v domácnosti hromadí láhve sektu.
"No co, archivuji to," praví Pankrác ukládaje láhev do peřináče. Ve spižírně už totiž není na sekt místo.
Napadá jej, že v případě pokračování tohoto trendu by se mohli časem v tom sektu s Jenovéfou vykoupat. To by bylo zpestření života!

Rodinný nákup je hotov. Pankrác se trhá od zbytku rodiny a nenápadně Zdiradovi sděluje, že míří do blízkého květinářství. Neboť je pamětliv výročí seznámení s Jenovéfou.
Vyšed zpět s růží, je hned tázán zvědavým Zdiradem, pro koho kytka bude.
"Můžeš hádat."
"Pro maminku?"
"Ano!"
"Já myslel, že pro nějakou tajnou ctitelku."
"Zdirádku, kdybych nějakou takovou hypoteticky, zdůrazňuji hypoteticky, měl, choval bych se mnohem, mnohem konspirativněji. A nekupoval jí kytku v okamžiku, kdy mám za zády manželku a zvědavého synka k tomu. Protože tito by mě ihned podrobili křížovému výslechu," odvětí Pankrác právě včas, než se do doslechu dostane i Jenovéfa.