Stínohra

"Kam půjdeš, půjdu. Kdekoli zůstaneš, zůstanu..." slova svatebního slibu jí splývala ze rtů přirozeně a upřímně. Jeho modré oči něžně opětovaly její pohled, a jeho rty odříkávaly stejná slova. V tu chvíli byli nejšťastnější na světě.
Saskie zastavila přehrávání, aby si došla pro další zmrzlinu.
Doufala, že jí její svatební video pomůže přemoct ten pocit, že všechno je najednou špatně.
Věděla, že nemá důvod si ve svém manželství na cokoli stěžovat.
Proč ji tedy zaplavil takový pocit uvolnění, pokaždé když se ztratila svému muži z očí?
A proč se najednou chovala zase jako zamilovaná puberťačka, když se objevil ten druhý?

Povzdychla si, když hudba začala hrát. Chyběl jí její muž, její taneční partner.
Close your eyes, give me your hand.
Najednou před ní stál ten druhý, otázku v očích, ruku nataženou jejím směrem. Přijala, i když by neměla.
Do you feel my heart beating? Do you understand?
S prvními kroky pustila všechno z hlavy. Vnímala jeho tělo a soustředila se na to, aby byla uvolněná a nechala se vést.
Do you feel the same? Am I only dreaming?
Na pár okamžiků dokázala předstírat, že tohle by fungovalo.
Is this burning an eternal flame?
Po chvilce nebe ji čekalo peklo pochybností.