Stínohra

Cyklistický výlet se zdál být dobrým nápadem.
Prudké, táhlé stoupání ji vysílilo už ve třetině, ale nehodlala se vzdát. To, že zůstane z jejich skupinky beznadějně poslední, ji štvalo. Konečně se cesta začala svažovat. Blížila se k ostatním, když tu se ozval podivný zvuk a její kolo sebou začalo cukat. Když se dostala k ostatním, Greta vrhla významný pohled nejdřív na ni a pak na Chrise.
"Nejste vy dva náhodou příbuzní?" zeptala se.
Saskiino obočí zmizelo v ofině. "Ne."
"V tom případě musí být příbuzná vaše kola, protože najet na stejný střep se dvěma lidem jen tak nepovede," usoudila blondýna.

"Ty znáš Lucku, viď Saskie?" zeptal se Chris, který z ničehonic stál před ní. Zamrkala a zaostřila na osobu vedle něj. Nečekala, že si sem přivede JI. V té chvíli, než zareagovala, k ní 'Lucie' natáhla ruku.
"Byla jsem na jedné tvojí přednášce... dobré."
Saskiin úsměv byl stále lehce nucený.
"Díky. Mám pocit, že už jsem tě párkrát zaznamenala," chodící železářství se zelenými vlasy nešlo zapomenout.
"Vždycky jsem si myslela, že Saskia je jenom nick," pokračovala v konverzaci vetřelkyně. "Nezní to jako opravdové jméno."
Saskia s velkým sebezapřením spolkla poznámku, že té druhé většina jejích přátel neřekne jinak, než Nutrie.

Když jí předváděl své nejnovější dílo, oči mu zářily jako dvě hvězdy.
Div nenadskakoval netrpělivostí, když mluvil o tom, co má v plánu dál.
Obočí se mu stáhlo ve výrazu soustředění, když mu sdělovala svůj názor na rozdělaný projekt.
Občas měla pocit, že nedokáže pořádně vnímat nic jiného.
Jeho nadšení jí připadalo nakažlivé.
Asi ji nemělo překvapit, když přišel s tím, že se svým uměním chce živit.
Neměla to srdce mu oponovat, jenom se sama sebe ptala, jestli tím náhodou neztratí to, co je skutečně důležité.
Bude to ještě pořád vášeň, když se bude muset přizpůsobit cizím představám a záměrům?

"A co kdybychom zašli do kavárny s Chrisem?" nadhodila Saskia experimentálně.
"Ten tu ale není. Někam jel, myslím, že do Španělska," odpověděl Radovan lhostejně a dál si četl o nejnovějších designech automobilů.
"Vždyť to není ani dva týdny co se vrátil z té poslední cesty..." povzdychla si spíš pro sebe.
Občas měla pocit, že už byl snad všude. Švýcarsko, Británie, Amerika, Německo, Rusko, Itálie, Mexiko, Norsko, Sri Lanka... ten seznam pokračoval dál a dál. Záviděla mu. Takový život si představovala sama pro sebe - život na letištích, v hotelech... v cizích městech a místech.
Teď se jí ale zdál nesnesitelně daleko.

"Nezapomněli jsme..." začala.
"Ne," přerušil ji. "A pokud ano, už se stejně nemůžeme vracet, pokud nechceš, aby nám uletělo letadlo."
"Určitě jsi nenechal otevřené okno?"
"Určitě."
"Řekli jsme mojí matce, aby je zašla čas od času zkontrolovat?"
"Řekli."
"Co když se něco stane?"
"Jim nebo nám?"
"Jim... počkej, nám? Co by se mělo stávat nám? Nám se nic stát nesmí, co by si bez nás počaly?"
"Jsou to kočky, myslím, že by si poradily."
"Ty nic nebereš vážně."
Auto zastavilo. "Víš co? Myslím, žes zapomněla zabalit na tu dovolenou to nejdůležitější."
"Já to věděla, nic mi včas nepřipomeneš... co?"
"Klid."

"Nechápu, co na ní vidí," zopakovala Saskie už nejméně podesáté.
"Budeš tohle konstatovat pokaždé, když se mihnou ve tvém zorném úhlu?" zeptal se poněkud netrpělivě Radovan.
"Ne. Za chvíli to změním na 'proč přišli na ples, když neodtančili zatím ani dva kroky'. A pak mám ještě v zásobě 'jak si kdokoli může myslet, že tahle koza je lepší než Natalie'," odsekla mu poněkud nevybíravě.
Pravdou bylo, že pokaždé, když ho viděla se na tu novou usmát, ji velmi nepříjemně bodlo u srdce.
Nemohla žárlit, to by bylo iracionální.
To ovšem nezabránilo tomu pocitu, aby se při dalším pohledu objevil znovu.

Celé odpoledne strávil u klavíru. Komponoval. Zabrnkat pasáž - zapsat pár tónů - znovu zabrnkat - psát dál - zabrnkat ještě jednou, podle zápisu, aby se ujistil, že je vše správně. Chvíli nechat prsty bloudit, aby našel nový správný zvuk. A opakovat postup tak dlouho, dokud skladba nemá hlavu a patu.
Když se konečně vynořil s hustě popsanou stránkou notového papíru, byl na sebe patřičně hrdý. Rozhodl se se svým dílem pochlubit Gretě.
Hleděla nechápavě, ale s mírným zaujetím.
"Nevím jak to zní, ale kdybys ty noty očísloval, daly by se pospojovat do dokonalého obrázku..." usoudila nakonec.
Napříště jí nové skladby raději rovnou přehrával.

"Tady odboč doprava," ukázala Saskie.
"Jsi si jistá?" zeptal se Radovan se skeptickým pohledem do indikované postranní uličky.
"To je to, co říká mapa," pokrčila rameny.
"Podle mojí navigace bychom měli jet ještě dál," ozval se vedle Saskie hlásek Grety. Saskie ji praštila pohledem, ale Radovan zjevně věřil víc technice.
Když ani po dvaceti kilometrech nenarazili na silnici, ze které kvůli objížďce sjeli, musela blondýna i její smartphone kapitulovat.
"Doufám, že ty dokážeš číst v té mapě správně. Nebo si ji mám položit na volant a posloužit si sám?" zeptal se Radovan trochu kousavě.
Saskie se usmála a převzala velení.

Život Caitir měl nelehký začátek. Tato neobyčejná žena však veškeré překážky postupně s pomocí své víry a přátel překonala, silnější a s obrovskou touhou pomoci lidem, jejichž osud byl podobně komplikovaný. Od raného mládí byla oporou všem, kteří za ní přicházeli se svými problémy. Navzdory jejímu plánu založit první protestantský klášter poblíž E55 ji potkala životní láska. Uznávaná jako doktorka, psycholožka a později hlavně diplomatka se dožila požehnaného věku a její smrt oplakávají tisíce lidí. Opravdu dobře ji však znalo jen několik nejbližších přátel.
Saskia znechuceně odhodila noviny. Na rozdíl od autora věděla, jak zlá uměla Caitir v soukromí být.

Dotek jeho kůže na její ji pokaždé překvapil.
"Ahoj, já jsem Radovan," podal jí ruku - a jí projel elektrický proud.
"Brzy se zase uvidíme," jejich tváře se o sebe otřely v přátelském náznaku pusy na rozloučenou, a ji polil ruměnec.
"Pomůžu ti." Odhrnul jí z tváře pramen neposlušných vlasů, zachytil jej sponkou, a ona slastně přivřela oči.
"Zatančíme si?" přitiskl ji k sobě a jí se zatajil dech.
Jeho rty se konečně potkaly s jejími, a ona měla pocit, že se vznese do oblak.
"Jsi si jistá?" zeptal se, když jeho ruce vklouzly pod lem její blůzky. Vzdychla a přikývla.