Černá zmije

Poznámka: Zvláštní poděkování gramatickému Křečíkovi!
„Připravil jsem malý seznam,“ pravil Černázmije, „jenž vám zaručí ruku madam X, která krom toho, že holduje květomluvě, je také nechutně bohatá.“
Princ George ospale kývl. „Začni.“
„Pondělí – ibišek. Tím řeknete, že je krásná. Úterý – gerbera, která ji přesvědčí o vaší upřímnosti. To kdyby pochybovala. Středa – „
„Kdy bude vrzy vrz?“
„K rudé růži se dostaneme v sobotu.“
„A potom? Co neděle?“
„Jako dar poslední navrhuji petrklíč, který jí zpraví o vaší věrnosti.“
Minuta významného ticha.
„Ovšem… petrklíč je vlastně plevel a nebudeme ji s ním obtěžovat.“
„Plevel vyhoď,“ rozzářil se princ Georgie. „A místo něj tam vraž - ještě jednu sobotu!“

„Takže,“ pronesl zamyšleně princ George, žvýkaje ohromný kus koláče, „ta Johnsonova kniha prostě nemá hrdinu? To je ale hloupé. Každá kniha by měla mít aspoň jednoho hrdinu, na to by měl být zákon.“
Sluha Černázmije se hluboce uklonil. „Velmi dobře, pane. Ten zákon je správný, ba přímo vynikající.“
„Tak já už ho navrhl?“
„Už jste ho přeci ráčil i podepsat, pane.“ Černázmije se znovu uklonil. „Doktor Johnson si nejspíš právě vycpává své enormní pozadí dalším polštářem, protože zanedlouho bude vymrskán ze země.“
Princ George vyprskl drobečky.
„To ho naučí sepisovat slovníky!“
Sluha Černázmije se temně usmál do hlubin porcelánového servisu.