Návštěvníci

20. století se svízelnými situacemi jen hemžilo. S tím ostatně počítali. Oběť pro budoucnost lidstva byla samozřejmostí, ačkoliv členové výpravy během příprav mise na záznamy z této etapy vývoje lidstva nereagovali vždy s odpovídajícím klidem a odevzdaností.
Války, výbuchy atomových bomb, hladomor, násilí, zemětřesení – s tím vším se pochopitelně při svém bádání dokonale obeznámil.
Přesto ho nyní téměř stejně dokonale zaskočila zločinnost takřka všední.
Zkrátka, někdo expedici okradl o všechny peníze.
„Káťo, Karasi, pokračujte v průzkumu ve městě. Nemůžeme spustit ze zřetele náš cíl. A hlavně…“
„Nenápadně,“ doplnil ho Karas.
„Ne, hlavně levně!“ Akademik Richard jim nešťastně podal poslední bankovku.

Svět vypadal nádherně. Svět fungoval bezchybně. Na první pohled, na druhý bylo jasné, že v detailech je ďábel (jako vždycky!).
Vlaky odvážely cestující místo do práce a škol na mořské pláže, do hor a na lesní cesty. Delfínům v mořích hrála Óda na radost. Pylátory se snažily spárovat a zahnízdit.
99% dětí v průzkumech uvedlo, že je bezva, když není škola. Zasedla Rada obrany země a Rada obrany moří (delfíni vyžadovali Mozarta). Vědci si lámali hlavy a ždímali mozky.
Po třech dnech úsilí bylo jasno: CML zase brouzdal v starých programech, teď paří tetris a snaží se rekonstruovat facebook.

Bylo to nádherné...
Opět se ponořit do toho báječného světa, kterému ani po několika návštěvách plně nerozumněli.
Tentokrát to měli o mnoho těžší.
Při výzkumu narazili na neznámou oblast.
"Tanky, proč zrovna tanky?" ptal se zmateně Karas.
"Copak tanky, ale kdo je to Glorie?"
"Dle jména asi nějaká žena. Emilie, neznáte nějakou Glorii?"
"Káťa, ne Emilie. Karas, pořád zapomínáte."
"Pánové, mě by nejvíce zajímalo, co mají společného kachny a sovy. Jsou tam všude. Oboje. Přitom kachny a sovy toho s hlediska biologického mají společného opravdu málo."
"Že by se je snažili křížit?"
"Sovokachny?"
"Kachnosovy?"
Návštěvníci stále tápali. Zvlášť v DMD.