Proč bychom se netopili

“Člověk by ani neřekl,” dumal Sumec, skloněný nad ohništěm: “kolik nám toho příroda dává, když se jen podíváme kolem sebe. Třeba tady,” uškubnul větvičku: “Smrkový výhonek. Spousta vitamínu Cé. Nebo maliník, jahodník, listí z buku a břízy. Všechno se to svaří do čaje a už nemusíte k doktorovi.”

“Protože tě zahrabou hned pod tím stromem. To je tis.” zabrblala Lída. Sumec neodpověděl, ale větvičku nenápadně zahodil. “Nebo kopřivy! Pro většinu plevel, pro znalce výtečný špenát. K tomu vydloubnout pár hříbků, natrhat borůvky…”

“A nikdo by nepoznal, že pod jezem utopil peněženku. Myslíte, že ho v obchodě vyměníme aspoň za lančmít?”

Až cinknutí kovu o podlahu mu připomnělo, že místní vozový park se obnovoval naposledy ještě v dobách páry.
Bongo se chvilku vrtal v otvoru po klice, ale bylo to k ničemu - část s kolíčkem zůstala ležet na chodbičce. Bušení a křik bylo jednak nedůstojné, jednak v rachotu kolejí zbytečné. Zacouval si tedy, kolik mu kabinka dovolila, a vyrazil.
Po prvním úderu se dveře zatřásly, ale nepovolily. Druhý odneslo spíš Bongovo rameno. Rozběhl se k třetímu.
Prosvištěl otevřenými dveřmi, kolem průvodčí s rukou na klice, do stěny vagónu.
Chvilku na sebe mlčky zírali. Pak k němu průvodčí natáhla ruku…
"Jízdenku, prosím."

Kvalitní ponožky jsou nezbytnou součástí horákovy výbavy. Nesmí mít šev, který by tlačil do citlivých částí nohy, musí mít výdržnou gumu, která ji udrží ve vztyčené pozici, musí být přiměřeně dlouhá, s nevtíravým vzorem kolem lemu. Kvalitní ponožka je ochranou i ozdobou a znamením, že jste opravdu horák, a ne turista-sebevrah.
I nejlepší ponožka někdy selže. Látka může pod tlakem dlouhé cesty prořídnout, prodřít se, a z ponožky se pak na svět proklube horákova mozolnatá pata. Horák je na takové situace připravený. Nepodléhá pověrám, že drobné ruční práce jsou zábavou nemužnou.
Sedí poklidně na hřebenovce, boty u boku, a zašívá.

Nejvíce se projeví charakter zbytku party, když horák upadne.
Nejdříve se ozve horák Vtipálek, který ležícího překračuje s dotazem, jestli mu něco upadlo.
Následně nastupuje horák Záchranář. Ležícímu zkontroluje reflexy a následně ho podle naturela zahrne buď rodičovskou láskou, nebo dezinfekcí. Horák Srovnávač považuje počínání Záchranáře za přehnané - proti tomu pádu vloni v kosodřevině se nic nestalo.
Horák Generál ani nesrovnává. Pád je pro něj znamením slabosti a raněného třeba nechat na pospas vlkům.
Hlavní je mít v partě horáka Podpůrce. Takový počká, až se zvedněte, vezme vám batoh, případně vás podepře.
Takových je třeba se držet i mimo hory.

4:30 Svítá. Keny snídá. Otouš se naparuje. „Nikoho nenapadne, že ten vlak vyjíždí už odsud.“

4:50 Keny snídá. Otouš básní o prázdných kupé.

4:55 Sumec hovoří se strakou

5:20 Sumec se podrážděně ptá, kde je vlak

5:40 Přichází muž, předává nám oranžové vesty a odchází

5:43 Muž se vrací, pobízí nás k odchodu

6:30 Křižák vysvětluje, že nejsme dopravní učiliště. Muž křičí a vyhodí nás z nádraží

7:40 Stojíme na chodbičce vlaku. Otouš uznává omyl. Nikdo ho však nevaroval, jedná se tedy o kolektivní chybu. Sumec mu vyhrožuje kolektivní defenestrací.

Keny snídá.

"Tak mládeži, co bude k večeři?" zeptal se docela potichu Křižák, když se od čerstvě spravené lodi vrátil k ohni.
"Neboj, kamaráde, na tobě to dneska není," zahlaholil Kenny a výmluvně ukázal na sebe.
"Dneska vaříme my s Bongem, že jo!" dodal a plácl Bonga po zádech, až to mlasklo.
"Se ví," utrousil Bongo a jal se hrabat v loďáku.
"Mám tady na to takový udělátko, někde... ha!" vytasil zánovní otvírák na konzervy.
"Trenčianské párky s fazuĺou, těšte se!" zaburácel a vrhl se do práce.
"Prosím tě, Bongo, hlavně si neubliž," špitla krásná Dana.
Dívky usedly a začaly fandit. Mlsně.

Vodák zpívá nejčastěji u táboráku. Text jeho písní je plný nebezpečných situací nebo vášnivé lásky, většinou však obojího současně. Kromě toho jsou vodácké popěvky typické svým smyslem pro absurditu.
Po několika hodinách strávených na voleji popadne vodák kytaru a chlubí se, jak právě hrdinně zdolal divoké peřeje. Zpívá o tom, že se obává náhlé smrti v temných hlubinách, aniž by mu vadilo, že v řece je vody sotva po kolena. Dokonce v mihotavé záři ohně vyznává nehynoucí lásku horkokrevné míšence Mabel; jeho plavovlasá dívka Máňa sedí přitom vedle něj a nejen, že mu jednu nevrazí, ale ještě zpívá druhý hlas.