DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko

"Tak kdy už to bude konečně hotové, kluci?" Ptala se Carabin Stereth.
"Zlato, bude to, až to bude. Hned, co Sokol dokončí to svoje zakouzlený udělátko." Zaperlil Des Helani svým úsměvem.
"A k čemu že to bude? Ne, že bych Sokolovi nedůvěřoval, ale stejně..."
"Klid, Paravite. Jede v tom i Tymon, tak se spolehni, že si Sokol dá zatraceně pozor."
"Jak myslíš, Desi. Já jen, že Sterethovi na tom hodně záleží a..."
"A nám všem, včetně Sokola a Tymona, taky, tak se uklidni."
"Dobrá, už mlčím."
"A vida, Sokol. Tak jak to jde?"
"Na dnešní akci to budete mít hotové."

„Tady někde musí být,“ řekl trochu vzdorovitě a už asi posté zkusil přístroj rozšroubovat, rozložit a dát dohromady.
„A co hledáš, možná ti pomůžu, když budu vědět, co hledáš.“
„Ty nejsi vůbec technický typ, ale když myslíš. Ono je to jak bych ti to jako popsal, no takové udělátko, které to tady udrží ve správné pozici.“
„Aha, tak ty nejspíš myslíš tu malou věcičku, co jsi asi před půl hodinou z toho vymontoval a se slovy, to je určitě kurvítko, položil na stůl v kuchyni.“
„To jsem určitě neudělal, to bych poznal, ale jinak jsi skvělá miláčku, hlavně tvá paměť.“

"Víte, pro tyhle případy mám takové udělátko", zdůraznil pan Zichrhajc a ošklivě se usmál.
"-ané udělátko," potvrdil pan Tulipán a dál si nezúčastněně prohlížel velký obraz na zdi.
Muž, který seděl za velkým stolem naproti panu Zichrhajcovi se zatvářil popuzeně.
"Snažíte se mi vyhrožovat?" zeptal se chladným hlasem.
Pan Zichrhajc zvedl ruku, do té chvíle ukrytou pod stolem. V ní držel malý samostříl.
"Burleight a Silnoruka," prohlásil s úsměvem, "říká se tomu pružinová pistole, horká novinka.
"Věděl jste, že to není pravý da Quirm?"
Oba soupeři se obrátili na pana Tulipána.
"Takže," potřásl pak hlavou pan Zichrhajc, "Teď uděláte tohle..."

„Počkej, Shylocku, ještě jsem neskončil. Máš sice právo na tu libru masa, v úpise však není řeč o krvi a pokud jí proliješ byť jen kapku, bude ti zabaven všechen majetek.“
Shylock nic neřekl, jen z kapsy vytáhl váleček podivného materiálu.
Vžum, udělalo to a z válečku vyrostl proužek světla pevného a ostrého jak čepel nože.
Soudci vypadly z rukou poznámky.
„A nesmíš ani o setinku gránu překročit smluvenou váhu,“ snažila se ještě Porcie.
Shylock nad tím mávl rukou. Nebo možná nad tím válečkem, protože se na něm objevil displej.
Shylock si vzal přesně to, co mu patřilo.
Antoniův život.

Fanouš se posadil ke stolu se svou úctyhodnou sbírkou Pokémonů a krabičkou belgické čokolády. Pustil si jazzovou verzi Nyan Cat a začal do alba zakládat nové kartičky.
Uplynuly dvě hodiny, co se Jindřich nabídl, že opraví světlo na záchodě, když se ozvalo:
„Do piči, toto je k čemu tady? Fanouši, kde jsi kupoval to světlo? To je po piče divné.“
Fanouš pohladil posledního Pokémona a otráveně se přesunul za Jindřichem.
„Problém?“
„Kurnik, pičo, Fanouši, k čemu je tu henten bazmek?!“
„Kdybych to věděl, tak tu půl roku nevisí cedule Dark Room!“
„No tak tu bude viset dál. Já to mrdám.“

Když teror v podobě moderní populární hudby konečně skončil, všechna tři zvířátka se na ten přístroj dívala s krajní nedůvěrou. Prasátko soudilo, že by bylo nejlepší vzít rychle nohy na ramena, Tygr to hodlal pořádně poskákat a hodit do nejbližší sopky, ovšem Simbacca jim to rozmluvil.
[„Takové rádio,“] začal, [„to je náramně užitečný stroječek.“]
Odmlčel se, vzpomínal. Pamatoval si docela přesně, že tím jednou mistryně přivolala pomoc, ale poněkud netušil jak.
„Vážně?“ vytrhlo ho z úvah Prasátko.
[„Vážně. To se takhle vezme,“] vzal to a napodobil Jessicu, [„namíří,“] namířil, [„a...“]
A v tu chvíli z toho začal řvát Ozzy Osbourne.

"To je... šikovný. Asi." Kim se snažila neznít moc nervózně. Mělo to spoustu nástavců a přídavků a všechny ty tvary a velikosti ji bez nadsázky děsily. Ještě aby si to snad strkala... no, vy víte kam.
Saint ale nevypadala, že by si toho všimla. Zrovna vytahovala z velké krabice spoustu nového zboží. Minimálně polovinu věcí neuměla Kim ani pojmenovat.
"Přijdeš večer do CC?" zeptala se Saint.
"Eh... jo, jasně," usmála se Kim nervózně. Najednou nemohla dostat z hlavy představu jejich prvního sexu. Pohled jí ulpěl na jednom obřím dildu.
To se vážně musela zamilovat do holky, co vlastní lesbický sexshop?!

Alek potichu, ale o to květnatěji zaklel, když uslyšel další lupnutí. Tento obzvlášť odolný a notně zarezlý zámek si vyžádal daň v podobě zlomení již třetího šperháku.
"Seregile?" zašeptal Alek ke svému talimeniovi
"Ano Aleku?" jeho partner se krčil na rohu chodby a hlídal, jestli se na schodech neobjeví světlo svíčky některého z hostů, kteří se bavili v přízemí.
"Máš sebou to udělátko, o kterém jsi mluvil odpoledne? To na otevírání zvlášť odolných zámků?"
"Myslíš to nové kladivo? Jak jsi si jistě všiml, tak nemám."
"Hmm, tak nic," zabručel si Alek pro sebe a pokračoval v pokusech o tiché vloupání.

Soumrak civilizace nastal, když dorazilo na trh Elektrosvědomí od tvůrců původního Elektromnicha. Svou elektronkovou logikou se toto udělátko stydělo za věci, které jste slíbili, ale neudělali, protože vám zrovna pes sežral domácí úkoly a podobně. A vy jste pak o těch nepěkných věcech nemuseli myslet.
Bohužel, někteří vykukové v rozporu s tištěným návodem používali Elektrosvědomí i na obyčejné stydění za věci, na které jste neudělali bez závažného důvodu.
„Co se máme stresovat,“ říkali si, a namísto práce se věnovali lelkování a hře na dechové nástroje.
Tak produktivita práce klesala až nakonec nezbyl nikdo, kdo by vyráběl Elektrosvědomí či zobcové flétny.