RRRrrrr!!!

"HAJ HOR OTATÁÁÁÁÁ!" provolává šaman ke shromážděným Kamenům.
"Ehm... šamane?" špitne nesměle náčelník.
Šaman si však šéfa nevšímá a s rukama vztyčenýma haleká dál.
"HATATÁÁÁ JAPATÁÁÁÁ NOPATÁÁÁ! JEBATÁÁÁ STŘAPATÁÁÁ KAŤATÁÁÁ!"
"Šamane," zkouší to šéf dál.
Kameni se už začínají nudit. Chroupají sušené motýly, okusují nehty na nohou (ne vždy svých), pěkně blbě čekají.
Šéf vidí, že se mu situace vymyká z rukou a tak to zkouší znovu
"HOLOTÓÓÓ HNEDKATÓÓÓÓ ŤAPATÓÓÓÓ..."
"ŠAMANE!"
"Co je?!" otočí se k němu šaman podrážděně.
"Tedy.. víte... vůbec co říkáte?"
"Ovšem, říkám jim, co mají jít lovit a konečně se k tomu dostávám. HOLOTÓÓ LOVÍTÓÓÓ MAMUTÓÓÓÓ

"Pozor, už jde, už jde!"

"Ona je tak krásná."
"Jednou rukou přesekne sele."
"Viděli jste její zuby, když jedla kozomuta?"
"A jak skvěle umí rozehrát srnabal."
"Bude si dnes zase mýt vlasy?"
"Tiše, ať nás neuslyší! Blonďáku, schovej se, jsi za Kamenem hrozně vidět."

"Ať se Kámen přikrčí, nevidim přes něj."

"Pšššt!"

"Chlapi, kdo to tady tak funí? Kámen?"

"Já to nejsem."

"Já taky ne!"

"Tak kdo to teda je? Jéje, šéfe, co tady děláte...?"

"Co by, koukám na svojí ženu. Znáte mojí ženu? Pěkná, že?"

"Šéfe, my tady taky koukáme na tvojí ženu."

"Tak vidíte, tak jsme si kvit."

DOBA KAMENNÁ

"HÚÚÚÚÚH!!! ÁÁÁÁÁÁÁÁH!!!" ozývá se z jeskyně.

V kožešinách oděný muž s hustým obočím a zacuchanými vlasy si dodá odvahy a s napřaženým kyjem opatrně vstupuje do sluje připravený na cokoliv. Co však uzří, nečeká.
Jeho kamarád, Kámen, se pohodlně rozvaluje ve svém kamenném křesle a sténá a vije.

"HÁÁÁÁÁÁÁÁH!!!!"

"Kameni, Kameni, jsi v pořádku? Není ti něco?"

"Cvičím! Právě jsem vynalezl nový druh cvičení. Říkám tomu gymnastika. Zrovna pracuju na novém přemetu!"

"Ale vždyť se vůbec nehýbeš"

"Ano, to je v pořádku, já začínám od hlavy."

"Ale ani tvoje hlava se nehýbe."

"Je to mentální gymnastika. MENTÁLNÍ, Kameni!"