I já se s vámi po roce zdravím. A ani druhý den nebudete lenošit;-)
Hezké drabblení!
Téma pro 2. 4. 2023: Mentální gymnastika
Toto téma bude uzavřeno 2. 4. 2023 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat tady.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
Chtěla bych se dotknout
slunečního svitu,
ochutnat vůni jara,
co světu vrací dech.
Chtěla bych být vánkem,
co stébla trávy cuchá
Češe hlavy stromům,
hladí hebký mech.
Chtěla bych být dechem
první písně ptačí
i kapkou rosy ranní
v síti pavučin.
Chtěla bych být mlhou,
co ostré hrany změkčí
a světu kolem dodá
tajemna měkký stín.
Chtěla bych být vodou,
co mezi břehy plyne,
či vážkou co se hbitě
nad hladinou třepotá.
Chtěla bych být zemí,
co v náruči své hýčká
semena sladce spící,
ten příslib života.
S očima zavřenýma
toužím se roztančit,
ztracená ve své touze
nechávám mysl snít.
Myšlienka tohto drabble a jeho spracovanie vznikali "narýchlo", takže sa ospravedlňujem za možné nedostatky. Napriek tomu dúfam, že vás zaujme.
Stein prechádzal pochmúrnym pohľadom medzi stroho popísaným listom a kamennou dlážkou levočského hostinca.
„Prečo tá nervozita?“ prehodil Barbarič pomedzi sústa. Pečený bažant v medovo-škoricovej omáčke voňal lahodne. „Vari nenapísala, že príde pred západom slnka? Teda čochvíľa.“
„Neviem.“ Kapitán pokýval hlavou. „Nemám z toho dobrý pocit. Prečo nenapísala podrobnosti? Seržant? Ako to vidíte?“
Jaroš, ktorý sa dovtedy venoval čisteniu svojich drahocenných nástrojov, prikývol. „Áno, je tu mnoho otázok. Slečna Margita zrejme netúži po škandále, preto tie tajnosti.“
„Musí tu byť viac...“ Kapitánove ďalšie úvahy prerušilo buchnutie dverí. Dnu vpadol zakrvavený muž.
„Je tu kapitán Stein?“ zavolal chrapľavým hlasom. „Moju Margitu... uniesli!“
Kdy upálili mistra Jana Husa?
Kolik je 13 krát 7?
Na jak dlouhé období volíme poslance?
Jaký je rozdíl mezi neuronem a nefronem?
Za jak dlouho doletí světlo ze Slunce až k tobě do obýváku?
Kolikrát se vejde půllitr do 200 litrů?
Kterými státy protéká Amazonka?
Jaká díla napsal Karel Havlíček Borovský?
Kolikátého je letní a zimní slunovrat?
Jak funguje příliv a odliv?
Jak to, že si že základky nepamatuješ ani velký nic a ze střední ještě míň?
A proč si to ani po stý nezapamatuješ, přestože víš kompletní sylabus Neviditelné Univerzity a byla bys schopná tam z fleku odpromovat?
Tentokrát atlas nehodil Báru doprostřed řeky, ale doprostřed nádvoří.
Naštěstí byla hluboká noc.
Naneštěstí byl majitel paláce ještě vzhůru, stál na balkóně a zkoušel si nahlas deklamovat monolog ze své nové hry. Momentálně se mu vzpouzel král, protestanti i metrum, a tak prokládal umění nadávkami, které Bára neznala ani ze soukromých lekcí francouzštiny, ani od hraběnky von Katzenburg – a atlas jí je nepřetlumočil.
V Báře hrklo jak ve starých hodinách. Překládací obvod se zaseknul nebo francouzštinu nebude potřebovat nebo...
„Garçon que fais-tu là?“ přerušil přemety její mysli kardinál.
Tomuhle rozuměla až moc dobře. Záložní krizový systém si tentokrát zase mákne.
"Look, man, I get you wanna be the fun uncle or whatever..." his brother-in-law started jovially as he joined Thorne by the barbecue. "But getting him his first car should have been a father's privilege!"
Thorne raised an eyebrow.
"You're making me look bad, because it's not something I could afford right now, economy being what it is..."
"He knows I only gave him Smogey because I couldn't take her with me to Europe anyway."
"And that's another thing, man. That death trap should have been scrapped twenty years ago. You could have at least sprung for a new car!"
“Pomóc! Můj Mourek! Pomozte lidičky!”
Kolemjdoucí muž se zastavil a vzhlédl směrem, kterým stařenka ukazovala. Na římse domu se krčilo koťátko. Rozhlédl se.
Kdyby vylez tady na tem strom, přitáhl se za tu větev, vylezl tam na tu, tak od tam by se mohl odrazit. Přeskočil by na kandelábr, provedl salto a setrvačností se přenesl na fasádu domu. Po reliéfu by se dostal k okapu a po okapu na římsu. Popadl by koťátko a dolů by seskočil se saltem a dopadem do podřepu.
To by mohl udělat. Rozhodně by mohl. Kdyby neměl sto třicet kilo a nešel pozdě do práce.
Zkouším se po letech vrátit ke svojí oblíbené hrdince. Jestli z toho bude něco hodného čtení, to se ještě uvidí.
Aby bylo jasno, tohle není žádná alegorie nějakých skutečných zemí nebo událostí. Tolkien alegorie nepsal, prosazoval princip aplikability, a Remus Lupin taky není německý werwolf.
Org.: S bodováním se nemusíte obtěžovat.
V sérii o Igrûn se může stát cokoliv, s čím se takový středozemský skřet asi setká - války, otroctví, genocida... Zvlášť drastické díly jsou ošetřeny zvlášť, ale pokud jde o standard, je toto vaše poslední varování.
Gondorská jízda se na nás valí jako černé mračno sršící stříbrné blesky.
„Útok!" křičí Faramir v čele mračna. „Elessar..."
Mračno ho dostihlo, Faramir padá ze sedla, kutálí se mi pod nohy. Vyskočím na osiřelého koně. Otáčím, tasím šavli, pobídnu zvíře patami.
Ostatní běží za mnou, Faramir, Aglûk, Jugháš. „Na ně!" volá Chindûr, cválající mi po boku. Éowyn vedle ní napřahuje meč.
Kopanec mezi žebra. Skutečný.
„Elessar zahájil útok," zpraví mě Grifit.
Dřív, než s ním Éowyn stačila promluvit? Ach, ne.
Vyskočím z lůžka.
Tedy nevyskočím. V rozespalosti jsem zapomněla.
Do postavení mě Grifit musí odnést, ale moje kuše zahálet nebude.
Ano, kopanec je standardní a předpisový způsob probuzení vojáka, včetně případů, kdy jde o nadřízeného důstojníka. Rychlé, účinné, o zdvořilost se skřeti nestarají.
Časoprostor: Dlaždičounův les 1976
Seděla tam zády opřená o strom a četla ten milostný román od Jane Austenové.
Možná i přemýšlela nad tím, jak by to vypadalo, kdyby ona byla v této pozici a zda se její zakázaná láska někdy naplní.
Ani ne po chvilce jí ze čtení vyrušila její kamarádka Ava, která si k ní přisedla a tak se dali do řeči.
Nějakou dobu si tam tedy povídali. Ona, však asi během toho myslela na onu osobu, kterou má v srdci. Na svoji životní lásku, která je zadaná.
To ale ještě netušila, že i Avě se líbí chlapec, kterého má ona moc ráda.
Pocity zamilovanosti s touto dívkou cvičí už dlouho, hlavě proto, že onen chlapec je zamilovaný do muže.
Kvôli dodržaniu počtu slov je to skrátené.
Zastala som vo dverách. Sedela za stolom:,,Vitajte!?"
,,Nie je tu málo miesta? Kde budeme cvičiť?"
,, Budeme cvičiť malé sivé bunky. Sadnite si a toto vyplnte!"
Nezvládla som odporovať. Posunula mi papier, pero.
Otázky sú zvláštne, odpovede hodnotením. Skoro v každej dávam neviem.
, Neviem kresliť!"
,,Ako viete, tak nakreslíte."
Dávam si záležať, keď kreslím strom a postavy. Sleduje ma. Stále niečo píše.
Nasledujú zvláštne obrázky. Mám z nich strach. Na každom sú démoni. Zvýši tempo písania. V očiach jej čitam zdesenie. To nie je dobre.
Zlomenná, oklamaná sa vraciam do izby čakať. Opäť ma budú priväzovať o posteľ, pichať injekcie.
