Červený bedrník

"Uzavřete ulici!"
"Pohyb!"
"Co se to děje?"
"Nesmí uniknout!"
Navzdory očekávání občan Chauvelin z Výboru pro veřejné blaho dohlížel na pátrání naprosto klidný. Předpokládal, že jako obvykle hledají marně. Jediné, co naleznou bude prázdná skrýš a lístek se známým posměvačným veršem.
Sir Percy Blakeney samozřejmě dávno unikl přestrojen za žebračku, podomního obchodníka nebo dokonce tajného policistu.
Jak rád by si to s ním někdy vyměnil. Užívat si souboj důvtipu jako dobrodružství a nemuset se zodpovídat nadřízeným. Ovšem pak si sám sebe představil v leopardím saku, růžových spodkách, pruhovaných punčochách a střevících na podpatku... Raději pokorně uzná, že byl opět poražen.

Slávou buď navždy oděnná!
Spravedlnost, kde hříchy činí,
těžké je ptát se, čím jsme viní.
Vší moc ti budiž svěřena!
Nejsme přece zas tolik jiní
než ti, kteří se neušpiní.

Hanba a hrůza zvěčněná
v děsuplné se jevíš kráse,
velikostí tvou zalyká se,
kdo pod tvou tíhou zasténá.
Určen nebude k věčné spáse
ten, který sotva zpovídá se.

Nebylas nikdy stvořená
lidem pomoci v beznadějí,
slabé pak chránit před zloději,
než mise bude splněna.
Vždyť vždy působí nelidštěji
ti, jež se nikdy neusmějí.

Hlava za hlavou ať se stíná!
Marné je ptát se, kde je vina...
Vládne nám Madame Guillotina!