DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2019. Téma: Morální kocovina - Óda

Měla jsem jít radši spát
a ne ti zase psát
Že mi chybíš, mně se stýská
nikdo mě ve vlasech nevíská

Polštář je mi chabou náhradou,
ty jsi zahradník, já jsem zahradou
bez zahradníka usychají růže,
bez tebe se svlíkám z kůže

Tak už vidíš,
jak mi chybíš?
Kdy se uvidíme,
kdy se políbíme?

Je to k zbláznění
touhle soužení,
Pojď zítra aspoň do kina,
ve tmě ruku položíš mi do klína...

Přestal psát,
asi už šel spát.
Ráno svítí na displeji zpráva,
rázem připadám si jak kráva.

Píše Kočko, měj se krásně,
bylo to fajn, ale... znáš mě...

Sbohem

Vždy chrabrý a čestný,
o tom pochyb není,
společností uznávaný a vážený,
takový jest on,
Arnold J. Rimmer,
morální chameleon.

(a teď vážně)

Zradil by klidně i nejlepšího přítele,
bude vám lichotit, upřímně, vesele,
však pomoc od něho nečekejte,
a kdo můžete, utíkejte.

Občas i jeho zahryzne svědomí,
že má své mouchy,
to on moc dobře ví
a že realita je občas dosti jiná
a i u něj projeví se morální kocovina.
Však i přesto statečně se s osudem bije,
libůstky a slabosti před ostatními kryje
a až spatříte ho, poznáte ho nepochybně,
na tričku svém má obrázek podobný rybě.

Můj pane, můj příteli,
Má múzou z nejtajnějších snů.
Můj plavovlasý anděli
A světlo všech deštivých dnů.

Když jsem Vás tehdy prvně spatřil,
Čas se zcela zastavil.
A já Vám celý patřil,
Ještě než jsem se Vám představil.

Ve Vašich očích se zcela ztrácím
a topím se v jejich hlubině.
A k té noci se stále vracím,
Přesvědčen o Vaší nevinně.

Rudé víno mi zakalilo mysl
A zábrany všechny rozpletlo
a najednou to dávalo smysl
a všechno jako by rozkvetlo.

Chci Vás líbat znovu.
Je to však hřích, já vím.
Nevěřím však už Božímu slovu
a stále o Vás sním.

Má drahá paní, jak jen říci,
co v tvojí mysli skrývá se?
Snad víš, že měkký plamen svící
jen přidává ti na kráse...

Odleskům jisker ve tvých očích
jen málokdo se ubrání,
ze rtů tvých hlava se mi točí,
tělo tvoje zve k laskání.

Tvůj život s jiným je svázaný,
i když už není nejmladší;
pro mě jsi plodem zakázaným -
- ten je však vždycky nejsladší.

Snad bylo to jen denní snění,
jež vášní náhle zaplálo,
a společné to poblouznění
má s citem ryzím pramálo.

Tou ukradenou chvílí,
než vše nás zase rozdělí,
jsme osudy své zpečetili,
paní Štěpánko, můj anděli.

Ó pane prezidente,
však si ještě sklenku vemte.
Vy si to zasloužíte,
že občanů si ceníte.

Dobrý dáváte vzor,
kavárně na vzdor.
Vybrané chování,
ne jak ti jiní páni.

Ó pane prezidente,
však si ještě sklenku vemte.
Vy si to zasloužíte,
že občanů si ceníte.

Rusku se pokloníme
však se za to nestydíme.
Nenechají nás v kaši,
páni v tancích jsou naši braši.

Ó pane prezidente,
však si ještě sklenku vemte.
Vy si to zasloužíte,
že občanů si ceníte.

Ale pozor dejte,
ostražitost mějte.
Teď se chcete mocí opít,
ale musíte jednou pryč jít
Po dobrém pití,
budete kocovinu míti.

Rodičovská dovolená je někdy pěkná dřina,
nervy v kýblu, únava a starosti,
večer trochu klidu u láhve vína,
dopřát si film, knihu nebo trochu volnosti.

Pak často člověk ráno po vínu touží,
zahnat ty hrozné chvíle rychle chce,
jenže závislosti, rychle se množí
a dnem se snadno a jistě propije.

Pak v další fázi morální kocovina,
kdo je víc, dítě nebo trocha klidu,
jenže ta změna je ráda líná
a snadné je zůstat v lihu.

Mít dítě je krásné, dej však pozor,
i když ho miluješ nejvíc jak umíš,
aby ti zůstal osobní prostor
nebo se z toho zajisté zblázniš.

Rychle, jak vítr, běhává
Zlatavá hříva za ní vlaje
A s větrem za ní povlává
Když si tak venku hezky hraje.

Náklady těžké odnese
Rychle a levněji než lodí
A nejen to, je překrásná,
Její tvar oku zalahodí.

Však nastal konec hřívy zlaté
Byť jiné často zachránila
Teď skončila co dobré paté.
V jídelníčku se objevila.

A nejen to, jak dobře víte,
(A není vám to vůbec putna)
Když krutou pravdu objevíte
Že ona je tak...
Velmi...
Chutná.

Ale teď chybí nám.

A pláč a kruté bědování
Jsou slyšet po širokém kraji
Jak lidé chápou, znenadání
Koně se přece nepapají!

Ó, ty skvělá abstinence
Volám nahlas, volám tence

Tobě patří naše chvála
Tvoje náruč nás vždy hřála
Tvoje aura září jasně
S tebou je každému krásně

Ó, ty skvělá abstinence
Volám nahlas, volám tence

Opíjet se nemá smysl
Nemám potom jasnou mysl
Když vzpomínám na trapasy,
Rvu si z hlavy všechny vlasy

S tebou žije každý správně
S tebou, abstinence, hlavně
Nepocítím žádnou vinu
Či morální kocovinu

Ideo ty majestátní
Ó, myšlenko unikátní

Abstinence, máš můj obdiv
Přesto mizím, tak se nediv
Po týdnu tu máme pátek
Alkohol slaví svůj svátek
Potkáme se za týden
(Když se toho dožijem)
Ahoj!

Když poprvé jsem uviděla v rozvrhu to zvláštní “chá”
Vůbec by mě nenapadlo, co to se mnou udělá

Náš chemikář byl prostě třída a než bys řekl švec
Pokus se stal synonymem pro zábavnou věc

Nad tabulkou se vzorečky dodnes trávím večery
Sním, jak ti chemici zdatní zaplňovali mezery

Výpočty jsou pro mě výzvou, “em je em krát en”
O metodách analýzy zdál se mi i sen

Ve volném čase čtu si bibli od McMurryho Johna
Alkoholy jsou mou láskou, tak mám je všechny doma

A jako správný chemik vím, do 0,1 molární
Kocovina nehrozí mi, snad ani ta morální

Rádo ke mně přicházíš poněkud nevítáno,
jako když noc příliš brzy vytlačuje ráno,
a tvůj první paprsek mou duši nehřeje,
protože v mysli mám jen mráz a závěje.

Nakonec to každým rokem nikdy jiné není,
po prvních dnech nezájmu nastane okouzlení,
když na stráních se fialové kvítky rozvoní,
když se třešně pod záplavou květů nakloní,
když v hájích modré z nebe na zemi vykvétá
a větvemi se zeleň prvních listů proplétá.

Toužím k tvojí poctě píseň chvály pět,
a toulat se a pozorovat omlazený svět,
jenomže tvému vábení se nesmím zcela vzdát,
vždyť dokonce i na jaře je nutné - pracovat.