Ze stolce
Tak jsem zase tady.
Brzy se v novém zaměstnání setkal s poněkud specifickým benefitem.
„Neomylnost, když něco vyhlásím ex cathedra? To nezní špatně.“
„Dovolil bych si upozornit na jistá úskalí,“ jako obvykle komplikoval kardinál státní sekretář. „Přílišné zdůrazňování tohoto nesporného daru Ducha svatého by nebylo dobré. Popravdě, jistí neosvícení jedinci by jej mohli označit za „patent na rozum“ a naše poslání zesměšňovat …“
„Jak to řešili moji předchůdci?“
„Většinou svoje promluvy pronášeli vestoje. Po stranách Svatého Otce se ostatně vždy najdou dva muži ochotní papeže podepřít, kdyby byl příliš znaven a chtěl usednout. Pouze jednou, když Pius XII vykládal o nanebevzetí panny Marie, systém selhal.“
ex cathedra = ze stolce, z trůnu
Dogma o papežské neomylnosti z prvního vatikánského koncilu 1870:
"Kážeme a určujeme za Bohem vyjevené dogma, že rozhodne-li římský pontifex ex cathedra, to jest, využije-li své hodnosti pastýře a učitele všech křesťanů, dané jeho apoštolskými povinnostmi, vymezí doktrínu víry a morálky závaznou pro veškerou církev, s pomocí Boží, přislíbenou mu blahoslaveným Petrem, vládne neomylností, již svatý Spasitel s potěchou udělil církvi vymezením doktríny o víře a morálce, a tudíž taková rozhodnutí římského pontifika jsou nezměnitelná ve své podstatě a jsou rozhodnutím církve."
Bylo prý v praxi uplatněno jen jednou v roce 1950.
- Číst dál
- 10 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
