Avatar: The Last Airbender (anim. seriál)

Zuko se snažil být dokonalým princem a skončil jako žebrák žijící ze soucitu druhých.
Chtěl být moudrým vojevůdcem a vysloužil si vyhnanství.
Na to, jak usiloval o to být vzorným synem Pána ohně, by nejraději zapomenul. Ale bylo to dost těžké, když to měl vypálené ve tváři.
Teď seděl jako žebrák před cizím domem a sám by neuvěřil, že je dědicem Národa ohně.
Když mu však Song, mladičká léčitelka z Národa země, která jemu a strýci poskytla přístřeší, ukázala jizvu po plamenech na noze a řekla, že ví, čím si prošel, cítil, jak na něj dopadá vina celé jeho říše.

Ta nešikovná nána, co jí dělala manikúru, si snad neuvědomovala, že má před sebou princeznu a ne nějakou ušmudlanou členku svého hejna.
Kamarádku. Taky jsi je měla.
Mai a Ty Lee. Nechala jsi je uvěznit.
Sklapni. Zradily mě.
„Zítra budu korunována Pánem ohně, a proto budu milosrdná,“ řekla provinilé služce. „Pošlu tě jen do vyhnanství.“
Člověk by si myslel, že po tomhle už všechno půjde hladce.
Kdepak. Voda, v níž jí omývaly vlasy, příliš rychle stydla, a při česání se služkám třásly ruce.
Vyhnala je taky.
Slavnostní účes pořád nebyl dokonalý. Prameny jí padaly do čela.
Princezna Azula popadla nůžky.

Pamatoval si, jak je viděl a cítil ustupovat z bitvy, gestikulovali na sebe a křičeli, aby se vrátili zpátky ke břehu k těm jejich strojům, které ale jeho jednotky stihly zlikvidovat včas. Málem ho ale zaskočili.
Ale on měl také své stroje. A byl rozhodnut je použít při konečné destrukci Království Země. Neuvažoval o sobě jako o pokrokovém, jednoduše dělal všechno pro to, aby dosáhl toho, čeho chtěl.
Spojení Ohně a techniky mohlo jen a jen pomoci, což si pyšně promítal v hlavě, když viděl své jednotky, seřazené a připravené na jeho povel jít ke strojům a - bezpochyby - ovládnout svět.