Avatar: The Last Airbender (anim. seriál)

Velitel výcviku rázoval podél perfektně nastoupené řady nováčků a vykřikoval povely. Na každé slovo jeden z učňů vystartoval a přesným úderem rozdělil přidělený kamenný kruh na osminy.
Důstojník Dai Li se zastavil u pomláceného chlapce se vzdorovitě zatnutou čelistí.
"Sedm," zasyčel. "Zase."
Roco už po chvíli ani neměl sílu se bránit.
Aang zaklepal. Otevřel Than.
"Dobrej," odpověděl na pozdrav. "Neznáme se?"
Z chodby vykoukla Ying a vypískla. "No ne! Vždyť to je Avatar!"
"Rád vás zase vidím," zubil se. "Mám pro vás návrh. Je po válce, můžete se vrátit domů."
"Jaké je to doma?" zeptala se Hope.
Ying vypískla podruhé.

Prvních pár století byla Sozinova kometa jen bezejmenná putující hvězda.
Své jméno dostala v den, kdy vyhlazením Vzdušných Nomádů začala Válka.
O sto let později v jejím světle Avatar Aang tu samou válku ukončil.
Další spolu Korra a Asami sledovaly na oslavách stého výročí míru.
Příští návrat pozoroval astronaut Spojené republiky z okna vesmírné stanice.
Následující poprvé zažili dva Avataři naráz – za každou obydlenou planetu jeden.
Další minula nepozorovaná. Hluboko v krytech nebylo pro starodávnou magii místo.
Uprostřed spáleného světa natáhla zjizvená dívka ruku a nechala si po prstech přeběhnout plameny.
Co se objevila ta putující hvězda, byly pořád silnější.

Aang, Toph, Zuko a Hope se procházeli po pozemcích školy. Hope byla jako u vytržení. Skutečně se jí to děje?
"Máte to tu nádherné!"
"Hmm, loňské sněhy tu nadělaly víc škody, než bych ráda," rozhlédla se Toph kriticky po dokonalých skalnatých zahradách. "Ale dík. Mohla bys tu taky studovat, jestli seš vládkyně."
Hope bylo tak líto, že nemůže. "Díky za nabídku, ale bohužel nejsem. Mám ale kamaráda, který..." Zarazila se. Roco. A potažmo máma, táta...
"Mohla bych na vás mít jednu prosbičku?" zažadonila. "Chtěla bych jen někomu pomoct ven..."
"Velký útěk?" ušklíbla se Toph. "Počítej se mnou!"
I Avatar přikývl.

Hope se zajíkla.
"Ehm... Moc ráda vás poznávám, strašně mě těší, je mi nekonečnou úctou..." Počkat, tohle bylo špatně! "Totiž, je mi ctí, potěšením... Veškerá úcta vám, pane Avatar, já jen-"
Kdyby ji Aang nezarazil, asi by se v tomhle bludném kruhu motala ještě dlouho. "Taky tě rád poznávám. Jak se jmenuješ?"
"Hope, pane..."
"Hope? Znal jsem jednu Hope. Roztomilá holčička."
"To - to jsem asi já, pane."
"Ty? Páni, tolik jsi vyrostla! Vážně už je to tak dlouho? Kolik ti je?"
"Dvanáct..."
"Vážně? Vyrostla jsi do krásy."
Zrudla. "Díky..."
Hluboký nádech. "Chtěla jsem vám poděkovat, pane Avatar. Za svůj život."

Toph postávala v čele tělocvičny a se samolibým úšklebkem hulákala na své hekající svěřence: "Makat, snažíme se trochu! Necvičili jste, tak dohánějte!"
Aang vyšel ven zrovna ve chvíli, kdy vzducholoď Pána ohně přistávala.
Hope se nervózně ošívala.
Kéž by jako malá poslouchala maminčiny poučky o tom, jak se má chovat! Měla strach, že se zachová neuctivě nebo udělá něco, co Avatara naštve. Smázl by ji z povrchu zemského jako nic.
Když ho poprvé uviděla před branami Akademie ovládání kovu, zastavilo se jí srdce.
Přátelsky se pozdravil se Zukem. "Proč jsi tu?"
Zuko jen ukázal na Hope.
Aang se usmál. "Ahoj!"

Palác ohně byl OBROVSKÝ.
Obrovský a obrovsky honosný. Všude spousta rudého sametu a pravého zlata.
Hope nemohla uvěřit, že tu skutečně je. Ona, holčička z Dolní čtvrti! Se samotným vládcem!
To první, co Zuko udělal, bylo nechat přinést obrovskou prastarou knížku s nápisem Bestiář.
"Třeba tam najdeš něco o svém kamarádovi," nadhodil.
Hope nalistovala vodní hady a začetla se.
Nikdy hady moc nemusela, ale teď ji naprosto uchvátili. Rychle se stali jejími nejoblíbenějšími zvířaty.
Zuko ji tiše sledoval a uvažoval, co všechno o ní strýček Iroh věděl.
Mezitím přišla zpráva.
Avatar řeší naléhavou záležitost v akademii Beifongové. Setkání proběhne tam.

"Nespalte mě, prosím!" vyletělo z Hope. Pán ohně Zuko se rozesmál.
"Tvoje starosti bych chtěl mít! Neboj, kvůli tomu tu nejsi. Můj dobrý přítel mi říkal o dívence, kterou zachránil před hadem. Měla by být zhruba v tvém věku..."
"Avatar o mně mluvil?" Nemohla tomu uvěřit.
"No jistě. Zanechala jsi v něm hluboký dojem. Dej si ten banán."
Hope nejistě sáhla po ovoci. "Ráda bych se s Avatarem setkala."
"Rád ti to umožním. Jak by řekl strýček, ušlechtilé cíle si zaslouží pomoc. Ale než se dostaneme na břeh, pomohla bys mi s mou dcerkou? Ještě jsem to přebalování úplně nezvládl..."

K Hope se okamžitě seběhla ochranka. Měla milion chutí skočit zpátky do vody.
"Jsi celá? Potřebuješ ošetřit?!" bylo kupodivu to první, co je zajímalo. Až když je podesáté ujistila, že jí had opravdu neublížil a nemá žádnou vodu v plicích (To jde?), přešli k otázce lístku na loď.
Než však stačila vybreptat nějaký nesmysl, přikráčel k ní samotný Pán ohně.
Hope nevěděla, co má dělat. Pro jistotu se uklonila. Položil jí ruku na rameno.
"Pojď se mnou."
Zajíkla se. "A-ano, pane..."
Zavedl ji do své kajuty, usadil do čalouněného křesla a přistrčil k ní mísu s ovocem. "Dáš si banán?"

Na tohle nebyla připravená. Nikdo by nebyl.
Komunikuje s hadem.
V myšlenkách, jako by byli nějak spojení.
Vyprávěl jí příběh, který jí tolikrát říkala maminka. O jejím narození. O vládcích, kteří jej zastavili, aby jí umožnili příchod. Byl by ji sežral i s její matkou. Avatar mu to nedovolil.
Hope naslouchala jako u vytržení.
Had ji nesežral, jak kdysi chtěl.
Místo toho ji opatrně postavil na palubu lodi plné vyděšených lidí a zmizel v hlubinách. Nechal v ní po sobě památku - neviditelnou, ale silnou.
Opřela se o zábradlí a sledovala jeho stín. Byl jejím přítelem.
Najde Avatara. Musí mu poděkovat.

Roco panikařil. Hope je v čudu a co on tady sám? Bez hlavy týmu?!
Plán B, plán B... Byl vůbec nějaký? Co má dělat, když se rozdělili?
Má zůstat u Iroha? Bez Hope to nemá smysl...
Pokračovat v průzkumu města? Bez Hope ho chytí okamžitě!
Domů. Vrátí se domů.
Ale k tomu se taky nedostal.
Byl přepaden, jasně, přepaden! Pokusil se bránit ovládáním země, ale spoutali ho kamennými rukavicemi.
Útočníci měli podivné klobouky a tváře jako kusy skály. Jejich šéf jako by byl oživlá socha.
"Jsme Dai Li, strážci kulturního dědictví města. Půjdeš s námi. Už dlouho jsme neměli rekruta."