Trója

„Už jste viděli tu věc, která se objevila v pozůstatcích Dol Gulduru? Je to nějaký zvláštní předmět, neznámý.“
Kolující řeči vzbudily oprávněnou zvědavost.
„Prý to i mluví.“
„Prozkoumám to.“ Elfí princ nezaváhal.

Krabice s dvěma otvory byla velká, jak dospělý muž.
„Vložte DNA. Vložte DNA.“ Opakoval robotický hlas.
DNA? Tím myslí krev? Nezdržoval se přemýšlením, řízl se nožem do dlaně. K blikající části přiložil ruku.
„Vyhledávám… nalezeny shody. Parid, princ trojský a William Turner, kapitán Bludného Holanďana. Přejete si zahájit import z jiných realit?
„Ano, přeji.“
Stroj se bíle rozsvítil. V místech otvorů se objevily siluety.
„Transfer byl úspěšně dokončen.“

Kráčí si to takhle hrdina po bitevním poli, jasné zlaté vlasy mu vlají ve větru, svaly mu hrají na odhalených ramenou, jeho prsní plát se třpytí odlesky světla, zem duní pod jeho majestátními kroky, jednou rukou se ohání plamenným mečem, druhou rukou palcátem - no dobrá, to už je možná trochu moc. Každopádně je skvělý a sexy. A nepřátele padají jako mouchy, kdekoliv se ukáže a ošklivě se zamračí.

Na našeho hrdinu ale číhá jedno nebezpečí.

Ejhle, lučištník! Co to dělá?

Míří... na hlavu?

Na srdce?

Na břicho?

Ne! Asi neumí pořádně mířit, chudáček.

Auuuuu! Hej, to bolelo! Co to -

BUCH.