Z deníku psí kadeřnice

Roztomilý, leč totálně zaplstěný bišonek temně vrčí. Panička, než odešla, mě varovala, že nesnáší česání.
„Neboj, zlatíčko, tady se pejskům neubližuje,“ chlácholím ho a chci ho pohladit. Chňap! Visí mi zakousnutý na ruce. Ještě že mám na sobě tlustou mikinu. Sundám ho z ruky a rychle mu nasadím náhubek. Pes se zmítá, snaží se náhubku zbavit.
„No počkej, já ti to spočítám! Jen co si to sundám,“ říkají jeho vzteky zelené oči. Nemá šanci, náhubek drží pevně. Rychle stříhám. Pes se vzteká. Vrčí, ohání se, chce mě kousnout. Konečně hotovo.
Přichází panička: „Chudáčku maličký, tys vytrpěl. Neboj, miláčku, dostaneš kokinko.“