DMD č. 26. pro 26. 4. 2012. Téma: Pokrevní bratři

Před dvěmi hodinami se Severokorejci pokusili dobít kótu 293.
Na operační sál teď míří desítky raněných. Všechny chirurgické týmy jsou v pohotovosti, v celém táboře není jediného člověka, který by neměl něco na práci. Všude všemožně zranění vojáci, táborem se ozývá křik. První v řadě při cestě na sál jsou však ti co křičet nemohou.
Operační sál praská ve švech, všude je spoustu krve a na první pohled je jejím jediným společným jmenovatelem je červená barva. Když však pracujete den za dnem v takovém prostředí, ta krev mezi vámi vytvoří pouto. Na tom by se rozhodně shodl každý člen MASHe.

Tento příběh není moc známý. A také není moc populární. Takže tentokrát přidávám odkaz:
Matouš, 15. kapitola, od 22. verše. Kupříkladu tady
Chovali se odmítavě, všichni, a on nejvíc. Byla však vyčerpaná a příliš potřebovala pomoc, než aby si všímala urážek. Ta věta o psech, nad kterou i ostatní Izraelité zalapali po dechu, se jí dotkla nejméně.
Protože její rodina měla psy vždycky. Vyrůstala s nimi. Byli členy rodiny – ne úplně, samozřejmě, ale téměř. Štěňátka nikdy nehladověla.
Ten muž vypadal, jako by to věděl.
Řekla mu, jak krmili psíky u nich doma, a v jeho tváři se mihlo tajené pobavení. Zbavil ji všech starostí jedinou větou. Oči měl plné příslibů. Teď ještě ne, říkaly. Ale brzy. Brzy pozvu ke stolu každého člověka.

A/N: LOTR pokus... ak mi to neprejde, tak budem prinútená odbočiť od fandomu:D
„Bilbo?“
„Áno, Frodo?“
„Môžeš mi vysvetliť, čo to znamená pokrvný brat?“
„To je brat po krvi.“
„Akože vlastný brat?“
„No... nemusí to byť len vlastný brat. Vieš čo? Tu máš knihu Winnetou. Prečítaj si ju. Tam mal indián za brata belocha.“
„Aha, takže to znamená, že mojím bratom môže byť aj niekto úplne cudzí.“
„Iste, Sam napríklad.“
„A to je hobit... Ale bratom by mi mohol byť aj elf alebo trpaslík...“
„Alebo nazgûl, ak by si takého našiel. Načo to chceš vedieť?“
„Ále... v DMD nám zadali túto tému, tak sa ju snažím pochopiť, aby som vedel, čo vlastne písať...“