Rebelka

Merida nasedla na Anguse. Byl čas vyrazit na cesty. Už dlouho chtěla navštívit Elsu. Do Arendelle byla dlouhá cesta a musela se pořádně vybavit. S Angusem se "nenápadně" vetřou na loď a bude.
Elsa si s přípravami na návštěvu Meridy nedělala hlavu. Jediné, co jí stačilo byla čokoláda, které tu bylo dost od té doby, co si Anna vzala Kristoffa. Už jí totiž tolik neujídala. Elsa se na Meridu těšila. Konečně bude mít pokoj od vládnutí a vyrazí na nějakou dobrodružnou cestu s někým, kdo také nepotřebuje muže.
,,Jsem tady! Cestou jsem potkala živýho sněhuláka. Divný," vyhrkla Merida při příchodu.

"Chtěl bych všem vzkááázat, jsem na cestě-"
"Kodo!"
"Co pořád?"
"Buď tiše! To nevíš, že tady žije šílená zrzka ulítlá na medvědy? Střílí z luku, tu bys nechtěl potkat. A její táta má na nás obzvlášť pifku, prý mu nohu vzal medvěd..."
"To ho určitě musel vyprovokovat jako první!"
"No, on ten medvěd je ve skutečnosti proměněný člověk," zamotal se Kenai.
"Vážně, jako ty? A nezajdeme na návštěvu?"
"TIŠE! Viděls to?"
"Júú, modrý světýlko! A další!"
"Poslyš, Kodo, nemyslím,že je to tu bezpečné... Co je ten kruh z kamenů? Pojďme pryč... Kodo?"
"Tři medvědí bratři! Kenaii!" žaloval Koda rozrušeně.

Merida přijela ze své výpravy zaneřáděná víc než obvykle. Déšť jí nezabránil stopovat jezevce až k noře a odpoledne strávila klouzáním po nohou na blátivé skluzavce. Tedy hlavně po nohou. Tušila, že její vzezření by doma prošlo silnou kritikou, a tak se rozhodla pro nenápadný návrat. Po ustájení Anguse se protáhla bočním vchodem dovnitř. Hned mezi dveřmi se zula, vyždímala sukni a vlasy ven, podkasala si sukni a opatrně zamířila do prádelny. Tam ze sebe shodila šaty a utřela si ručníkem obličej. Najednou se zarazila. Z ručníku se na ní usmívala blátivá tvář. Šance na návrat bez povšimnutí se zmenšily.