Cesta té pravé ženy

Nikde nikdo, příjemný les a nádherná cesta, všechno mlčí. Všechno tedy ne, ptáci zpívají, vítr hvízdá, stromy ševelí. Je tu krásně. Čas tu plyne mnohem pomaleji než ve městě, vlastně skoro vůbec.

Nakonec do toho města přece jenom dorazíte a potkáváte ty… lidi. Nepříjemně se culí a nutí vám věci. Naprosto nepotřebné, zbytečné a nechutné. I když nechcete být zlí, všichni vás štvou. A vy stejně nakonec zalitujete, že jste nezůstali v tom úžasném lese.

No a ke všemu zlému, stejně vás potom, na konci dne, někdo okrade.

A takhle dopadla cesta ženy, která se na písčitém rozcestí dala vpravo.