Zpěv

Každou noc mě budí zpěv, nádhernější než co jiného, ozývá se z dálky a volá mě, nevím, jestli to zpívají hvězdy v hlubinách nebe, zda vítr přivál zpěv mořských sirén, nebo si krutí elfové se zářivýma očima tropí z nás šprýmy, nevím a neptám se, otvírám dveře, vycházím na ulici a následuji ho, protože není možné slyšet ho a nejít, nohy mě nesou jen za tím zpěvem. Ráno mě najde zmatenou, v neznámém místě a k smrti vyčerpanou, ale já vím, protože nemůžu jinak, že zazní-li s nocí onen zpěv, já půjdu za ním a půjdu až na hranice světa.