Aneb bratrská láska v době totální pubertální rozežranosti.
Buch. (křáply dveře) Buch. (taška letí do kouta). Dup, dup. (boty dole)
„Jééé, co to vidím! Já vidím SEKAČKU!!!!“
Nepříliš nadšeně od pěkně naloženého talíře: „Čau.“
Na lince hrnec od brambor a prázdnej pekáč. Změna nálady i intonace: „Ono už není!?“
Žádná reakce.
„Hale, brácha, že se se mnou rozdělíš!“
„Ne.“
„Hale, dyť máš takovej kus!“
„Ne.“
„Dyť to vidim!“
„Ne.“
„Brácha!!! Dyť to tak krásně voní!“ Už polyká naprázdno.
Smířlivěji od pečlivého zpracovávání obsahu talíře: „Vidíš ji. Cejtíš ji. A sluchový halucinace už máš taky?“
„Grrrr!!!“
„Tak to zkus po hmatu do trouby.“
„Cože?“
„Že máš svoje v troubě!“
A který je ten jeden jediný ze smyslů, který nebyl explicitně zmíněn? No ten, o kterém to celé bylo :).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Svižné a happy endem, líbí
Rya
Svižné a happy endem, líbí moc! :-)
Nádhera. Až jsem dostala
Profesor
Nádhera. Až jsem dostala pubertální hlad. ;-) Milí kluci.:-)
Musela jsem se vrátit a pak
ioannina
Musela jsem se vrátit a pak teprv mi došlo, že sekačka nikoli na trávu, ale sekaná. :-))
Dobrý šoufky si dělal z bráchy!
Moc pěkné drabble, jsem ráda,
mila_jj
Moc pěkné drabble, jsem ráda, že letos píšeš.
Takové mile veselé. Líbí.
Esclarte
Takové mile veselé. Líbí.
Dík za reakce
HCHO
Díky, uvidim, kolik toho stihnu, píše (resp. vymejšlí) mi to nějak pomalu.