Ironie sedmikrásek

Sedmikráska je jen sedmikráska.
Trháš kvítečky s razancí slípky zobající nasypané zrní. Příliš snadná kořist.
65 sedmikrásek je věneček.
Poddajný kroužek, který uviješ s vroucným přáním najít svého milého. Pošleš ho, dívko, po proudu a bedlivě sleduješ, kde se zachytí. O kořen vrby, o vyčnívající kámen, o cokoli. Tam bude přebývat Tvůj ženich.
65 sedmikrásek nabodnutých na větev je štěstí.
Jan Karafiát, a člověk takového jména by o podobných záležitostech měl něco vědět, napsal, že sedmikráska vyroste tam, kde uhynul brouček, růžový okraj pak značí mrtvou berušku.
Aniž si to, dívko, uvědomuješ, viješ svoje štěstí na hrobech broučků a berušek.