Skvělá osobnost

Anežka seděla ve svém maličkatém pokojíku a ta věta jí pořád dokola zněla v uších. ,,Chtěli bychom, abyste tu roli zpívala, ale... tedy jaksi... nehrála.”
Vlastně se to dalo čekat. Koneckonců, byla skvělá osobnost. Oh ano, a měla moc hezké vlasy. Skvělé osobnosti, ani ty s moc hezkými vlasy, se nestávají miláčky davů.
Nezáleželo na tom, co umí. Prostě jí scházelo... totiž prostě jí přebývalo tolik skvělé osobnosti, až si v ní Perdita připadala opuštěně.
Anežka znala skvělý způsob, jak překonávat smutek.
Zrcadlo na stěně se rozletělo na střepy a z Ducha opery, který ji právě přicházel navštívit, nadělalo řešeto.