Pohodlně se usaďte, představení začíná

Jedinej logickej důvod pro to, abych zůstal sedět. Jedinej! A já si tady hovim a svádim to na všechny okolo. Jeden člověk se postaví a vyletim ze sedadla s rukama nad hlavou. Chtěl bych křičet a bušit pěstma, ale dál se krčim ve své pohodlné pozici pozorovatele. Kdo sleduje a nekoná, nejenže je zbytečný, ale ani nevyužívá příležitostí, kterých se mu dostalo. Je mi ze mě zle. Mučím se svými myšlenkami a té nejhorší z nich ani nedovolím, aby mě napadla. Snažím se. Je to ale nerovný boj, pohltila mě. Vím, že ten jeden člověk. Ten jeden člověk jsem já.