Vánoční nadílka 2016

Louis Remornier, řadová loď Theseus, blokáda Cádizu, pro Paula Remorniera, Království obojí Sicílie, 31. květen 1797
Drahý bratře,
vřelé díky za Tvůj poslední dopis i za nabídku, kterou jsi mi tak velkoryse poskytl. Věř mi, prosím, že si nedovedu představit lepší život než po Tvém boku, s Tvou rodinou, v nabízeném zázemí království, kde stále ještě platí historií prověřené řády.

Milá Keneu,
přeji ti krásné Vánoce a děkuji ti za inspirativní přání. Původně jsem začala psát Muminky, ale než jsem se nadála, byla jsem úplně jinde a povídka se vydala vlastním životem.
Chtěla jsi něco, co má dobrý konec, atmosféru a špetku toho Shakespeara? Snad se ti bude líbit. Tvůj Ježuch.
Zkrocená

Milá ef77,
přeju všechno dobré a klidné k Vánocům i do nového roku, ať máš jistý krok, bohatou inspiraci a psací potřeby vždy po ruce.
Musím se přiznat, že jsem s ježíškováním trochu bojovala a poněkud jsem si naběhla na meč (jak tematické...), protože psát na Vánoce o bitvě, která navíc dopadla jednostranně velmi blbě, je depréza sama o sobě. Nu ale nechala jsem postavy dělat, co se jim zachtělo (přísahám, že jsem to původně plánovala trochu jinak!) a ony to tak nějak udělaly.
Takže přeju dobré počtení a doufám, že na to tvé nervy budou dostatečně obrněné.

Ležím v křesle u krbu. Přimhouřenýma očima pozoruji plameny. Občas mrknu i k oknu, za kterým se sypou vločky. Napadne mě, jak dlouho nám zase vydrží. Protáhnu se a spokojeně zavrním. Otočím se ke stromečku, čímž nastavím hřejivému teplu další část těla. Při pohledu na blyštivé koule a zářivá světýlka zamrskám ocasem.
Položím hlavu zpátky na tlapky. Povzdechnu si a prsknu. Kde se ten můj člověk dneska toulá? Vždyť jsou Vánoce? Má přece být tady a drbat mě na bříšku. Nebo na zádech? Prostě tam, kde na to budu mít zrovna náladu... Nezapadl on někde? Ale sněhu přeci tolik není...

Jestli Jacek něco nesnáší, je to vstávání v sobotu v šest ráno. Nic jiného vám ale nezbývá, když máte velmi tajnou schůzku a váš protějšek tají i vlastní utajení. Touhle dobou není nikde ani noha. Dokonce ani v zatraceném Prátru, ze kterého už má dlouho špatné spaní a bolehlav.

Vavila Ignatěvič a Nastasja Petrovna
Stalo se v slavném sídelním Kyjevě, že kníže Vladimír, jasné slunéčko, uspořádal velikou hostinu. Pozval bohaté kupce, bojary i bohatýry, i vdovy počestné pozval, i žebráci a sirotci našli u stolu místa. Když byly hody v polu hodování, když byly stoly v polu stolování, začali se všichni něčím chlubit, i začali se všichni chvástat, vychloubat. Bohatý se chlubí svým bohatstvím, silný bohatýrskou silou, hlupák se chlubí mladou ženou, chytrák starými rodiči.

Budou Vánoce. Chtěla by mu připravit opravdu nevšední dárek...
To bylo tenkrát. Všichni se v euforii opájeli nabytou svobodou. Svobodou všeho, hlavně svobodou dělat si co chtějí bez ohledu na druhé.

Milá Blanco,
bylo mi ctí být letos Tvým Ježíškem. Nejsem si jistá, jestli jsem se trefila do tvého přání, tématu a vkusu. Doufám, že alespoň trochu ano, i když se v dárečku nevyskytuje ani jeden živý lev nebo lvice. Přeji krásné Vánoce!
Aries děkuji za konzultaci místně i časově vhodných svátků, byť jsem se o vybraný svátek nakonec skoro ani neotřela. V povídce není ublíženo žádné osobě ani lodičce a zvířátkům jenom malinko.