Naděje umírá poslední

Čísi ruce se mu ovinuly kolem pasu.
Ianto se ani nemusel otáčet, aby zjistil, komu patří. Trhaně se nadechl, když ho Jack políbil zezadu na krk.
Vzápětí se své uklouznutí pokusil zakrýt usrknutím horké kávy.
“Nepředstírej, že je ta káva zajímavější než já,“ zamumlal Jack, zatímco začal rozepínat Iantovu košili.
“Alespoň se mě neustále nepokouší svlékat,“ odporoval Ianto. Nutno ovšem dodat, že ruměnec na jeho tvářích jeho slovům poněkud ubíral na přesvědčivosti.
“Neví, o co přichází.“ Zazněla tlumená odpověď.
“Jacku, ty se nikdy nezměníš, co?“ zeptal se Ianto rezignovaně.
Jack mu věnoval široký úsměv.
“Co ty víš… naděje umírá poslední.“