Doslovnost

„To je vrchol! Copak jsem nějaká služka?“
„Ale…“
„Přijeli jsme na návštěvu, ovšem někteří lidé se tváří, jako bychom tu snad nebyli vítáni… jako kdybychom jim svojí přítomností kazili plány.“
„To…“
„Že má dědeček divný smysl pro humor, to jsem věděla vždy, nyní to však přehání. Jakýsi slouha tu dává povely a on se ještě pobaveně usmívá!“
„Zadrž…“
„Já mám ale svoji hrdost! Pojď, Milouši! Jdeme!“
Na vzdalující se tetičku, následovanou Miloušem, jsem hleděl poněkud zmaten, nemohu však říci, že by mě její odchod zarmoutil.
„Milostivá,“ podotkl doktor Vlach, „zřejmě zcela nepochopila Saturninovo zvolání, kterým nás zval ke karetnímu stolku…“