Před zrcadlem

Křečovitě drží v ruce svůj dřevěný meč, v prstech skoro ztrácí cit, nechce se dívat, ale bojí se pohnout, tak se ve své skrýši krčí dál, chce se mu kašlat z kouře, ale nesmí ho slyšet.
Tatínek se už dlouho nepohnul. Nikdo z nich se dlouho nepohnul. Taková zvláštní dlouhá hra.

*
Moc dobře ví, jak zlo vypadá, vzali všechno, vezme zrovna tolik. Nikdy nenajde přesně je, ale copak nejsou všichni stejní? Já mám právo, říká si, když se dívá, jak muž přímo před ním naposledy vydechne - svině - a pak zahlédne vyděšené dětské oči a v nich poprvé uvidí sám sebe.