Dluhy

S hlubokým nadechnutím si naposledy urovnal plášť, do kterého byl zavinutý, a vykročil pravou nohou ze svého domu.
Březen byl právě v půli a bylo to důležité datum, datum, kdy splácely dluhy a den zasedání senátu.
Před divadlem už stál dav Římanů. Senátorů, obchodníků, jejich klientů, prosebníků a patolízalů.
Narovnal záda, aby se zapřel proti vlně, která se přes něj převalila.
"Prosím..."
"Kdybys..."
"Jen maličkost..."
Rozhrnoval vlnu odmítavými gesty levačkou a každým krokem se blížil k divadlu.
"Můj bratr je ve vyhnanství už dlouhá léta..."
Když se snažil odmávnout prosebníka jako hmyz, jejich ruce se srazily.
Ta cizí držela nůž.