Kočíčí

Kočka se na sluníčku líně protáhla. Bylo odpoledne. Letní odpoledne, jako stvořené k šálku čaje se starými přáteli. Což kočka samozřejmě vědět nemohla.
„Minervo?“ O zídku, na které zvíře sedělo, se opřel mladý muž. Kočka zvědavě naklonila hlavu na stranu, ale zůstávala na svém místě. Albus Brumbál se na to mourovaté stvoření usmál. Zvíře mrklo a protahovalo se dál. „Docela pěkné odpoledne, že?“ Skoro to vypadalo, že přikývla.
Gellert se vyklonil z okna kuchyně. „Je tady Minerva. Dáš si taky čaj?“
Albus přikývl a tázavě se obrátil na kočku. Tentokrát odpověď na nevyřčenou otázku dostal.
„Mňau.“ Kočky jsou prostě kouzelné.