Lovecká

Kradli se lesem, cestou necestou. Na pěšinách číhali lapkové, v křoví divá zvěř. Vzhledem k tomu, že oba měli hlad, dávali přednost tomu, co bylo jedlé. Když se jim do cesty postavila bachyně, výhružně klektající kly, přišly ke slovu oštěpy. K večeři měli pečínku.
Lucien se věnoval vydělávání kůže, aby ji mohli použít jako podložku na spaní. Laureen mezitím něco kutila s kostmi - nebo se to tak zdálo. Když se před ním začala prsit a ptát se, jak se mu líbí, znejistěl. Teprve na druhý pohled si všiml, co vlastně myslí.
"Jsi taková... ozubená," odpověděl, fixuje pohledem její nový náhrdelník.