Na chvilku odskočíme od hlavní postavy a podíváme se na dvě ze včerejšího S nadějí.
Na porod si nevzpomínala. Bolest, strach - a pak nic. Probrala se až druhý den, bledá a neskutečně slabá. Byl u ní David.
„Kde je?“ zamumlala.
Brácha se usmál. „S tatínkem. Skočím pro ně.“
Vešli do dveří. Milovaný muž, v náručí děťátko. Zoufale po něm vztáhla ruce. Pevně dceru sevřela, pro slzy neviděla. Lehce jí přikryla uši. Neposlouchej, maminka pláče, ale štěstím! Přitáhla manžela do objetí. Splynuli v jedno, drž mě, nepustím!
Vůbec tu nemusela být. Zachránily ji tři balíčky krve.
O týden později šel manžel i bratr poprvé darovat.
Za rok se přidala. A pak si vzpomněla na strýcovy ledviny.
Uši tam jsou, splynutí taky, tak třeba to i projde :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To prostě projít musí! Krásné
Aries
To prostě projít musí! Krásné
Děkuji :)
Klav
Děkuji :)
Nádherné, i v tomto laskavém,
Faob
Nádherné, i v tomto laskavém, byť zase o těžkých skutečnostech!, kousku perfektní "lidský" postřeh: na pomoc bližním většinou přijdeme, až když se bližním stane někdo z našeho bezprostředního okolí (dávání krve).
Děkuji, těžké skutečnosti to
Klav
Děkuji, těžké skutečnosti to určitě byly, ale naštěstí vše dobře dopadlo :)
A postřehnutí postřehu mě těší, bohužel to tak bývá...
Krásny a silný moment.
wandrika
Krásny a silný moment.
Děkuji :)
Klav
Děkuji :)
Teda.
Profesor
Ten tvůj příběh, to je něco.
Tahle část se mne dotkla zvlášť. Dvěma mým kamarádkám se v rozmezí pár týdnů narodila miminka...
Díky moc! A kamarádkám i
Klav
Díky moc! A kamarádkám i miminkům přeji pevné zdraví a hodně radosti :)
Hezký moment.
Killman
Hezký moment.
Díky :)
Klav
Díky :)