Epilog Cizince

Naposledy se ohlédl za obrazem štěstí, který tvořili doktor Wangel a jeho žena. Prostá všech závazků, náhle zkrásněla.
Nebohá víla osvobozená z pout mořského čaroděje...
Zlý čaroděj byl ale pouhý muž. Hloupý, jak se ukázalo. Ztratil všechno, protože neměl odvahu vzdát se své svobody. Wangel tu odvahu měl. Jak by si Elida mohla zvolit jiného, než toho, kdo jí místo neporušitelných slibů nabídl možnost volby?
Věnoval jim smutný úsměv. Odešel s větrem, Nespoutaný jako on. Tajemný jako moře.
Opouštěl příběh tak, jak do něj vstoupil. Beze jména, bez domova, bez lásky. Jen s nekonečnou volností, která ho poutala a tížila.