Kardinál a kočka

„Je tu dcera paní Mňoukavé, monsignore. Prý by mohla být užitečná.“
Paní Mňoukavá? To zvláštní jméno už jsem někdy slyšel... No ovšem! To byl ten povedený žert s připsáním renty kočce a jejím koťatům. Ale jak by mi mohlo být kotě užitečné?
„Řekněte tomu kotěti, že je očekávám.“
Vešlo do kardinálovy pracovny, obhlédlo si místnost, otřelo se mu o nohy a vyskočilo mu na klín. Zkusmo je několikrát pohladil a, když začalo příst, pochopil, že by se opravdu mohlo hodit.
„Zdá se, že mám kočku,“ podivil se.
„Mňau,“ odpovědělo kotě a zcela jistě to znamenalo Zdá se, že mám kardinála.