Bez nároku na bodík. (ledaže by bodík nezískalo ani jedno uz mých předchozích drabblat)
Linie kluků z Ostrovů, na pokračování nebo napřeskáčku.
Norman se plouží po cestě, jak už se tak kluci ploužívají, a kope před sebou kamínek.
Sám.
Tentokrát.
V hlavě mu hlodá tichý, neústupný hlásek.
Na co si to hraješ? Nechápeš, že mají pravdu? Charles? Vychovatelé? Všichni?
Nepatříš k nim. Nemůžeš mít přátele. Jsi jiný.
Nezasloužíš si je.
Oni si nezaslouží tebe.
Nechápou tě. Nemůžou tě pochopit. To přece víš, ne?
Proč jinak bys jim lhal?
Že nelžeš? Neříkáš jim pravdu. Mlčíš.
Jako bys lhal.
Kdyby znali pravdu, nikdy by s tebou nekamarádili.
„Lžeš!“
Kamínek letí do potoka. Norman si špinavou rukou utře nos a zamračí se.
On se nedá.
Je mi ho líto
Apatyka
Je mi ho líto
Mně taky
Aries
Mně taky
Musí se prokopat na druhou
Tess
Musí se prokopat na druhou stranu.
Bych ho ochumlala a udělala
Terda
Bych ho ochumlala, zabalila do deky a udělala mu kakao.
A přesně to by potřeboval.
Tess
A přesně to by potřeboval.
dobře dělá
Tora
dobře dělá
Tak!
Tess
Tak!