Někdy je to složitý

Norman se plouží po cestě, jak už se tak kluci ploužívají, a kope před sebou kamínek.
Sám.
Tentokrát.
V hlavě mu hlodá tichý, neústupný hlásek.
Na co si to hraješ? Nechápeš, že mají pravdu? Charles? Vychovatelé? Všichni?
Nepatříš k nim. Nemůžeš mít přátele. Jsi jiný.
Nezasloužíš si je.
Oni si nezaslouží tebe.
Nechápou tě. Nemůžou tě pochopit. To přece víš, ne?
Proč jinak bys jim lhal?
Že nelžeš? Neříkáš jim pravdu. Mlčíš.
Jako bys lhal.
Kdyby znali pravdu, nikdy by s tebou nekamarádili.
„Lžeš!“
Kamínek letí do potoka. Norman si špinavou rukou utře nos a zamračí se.
On se nedá.