Večer s přáteli

Na stole se rovnaly láhve v šiku.
Azirafal se chichotal jako školačka.
Crowley se zubil jak šílenec.
Anatéma se pochechtávala.
Newton se chrochtavě smál.
Azirafal první popadl dech: „A pak jsem keři vysvětlil, že já jsem pultík přijal v dobré víře, protože jsem myslel, že je to něco od Dionýsa. Nejdřív nesouhlasil, ale pak jsem mu z dobroty srdce věnoval určitý manuskript,“ mrkl na Anatému: „a domluvili jsme se, že jsme si kvit.“
Ticho přerušil Crowley, když se zvednutým koutkem parodoval „V dobré víře!“
Celý kvartet unisono vybouchl smíchy v soutoku myšlenek.
Crowley si utřel slzy: „Seš trochu bastard, anděli.“