Zhasni

Tma houstla. Sledoval jsem stopu kluků a v duchu trnul, co nás čeká tentokrát. Nebylo to naše první dobrodružství, ale nikdy se nedalo odhadnout, kam se to zvrtne. Tohle bylo nepřátelské území a stát se mohlo cokoliv. Nemluvě o poprasku, který nastane doma, jestli na náš noční výlet přijdou.
Kluci se náhle zastavili a já zadržel dech. Před námi se vynořila strašidelná silueta svatojakubského kostela. Noc prořízlo tlumené světlo baterky.
„Zhasni…“
„Zhasni a koukej okamžitě spát, ráno vstáváš do školy,“ ozval se nade mnou rozzlobený mámin hlas. Neochotně jsem vystrčil hlavu zpod deky a odložil na noční stolek Záhadu hlavolamu.